Pro nový článek jsem hledal snímky z netradičních míst kde jsme poslední měsíc a půl trajdali. Těch míst bylo tolik, že musím udělat nějakou rozumnou korekci. :) Mimo jiné jsme navštívili psí porážku. PS: Omlouvám se všem milovníkům pejsků, ale tohle zkrátka k Asii patří. Ať se nám to líbí, nebo ne...
Žena etnika Lao.
Pomalu se proplétáme při laoských hranicích po naprosto šílených cestách džunglí dále na sever.
Na slonech.
Dny plynou rychlostí blesku, a čeká nás posledních osm dní cesty. Je toho za námi tolik, že bych mohl pomalu začít psát knížku... :).
Nejjižnější point dobyt!
Po 28 dnech a 5400 km jsme na místě, kde Vietnam končí. Po zbytek cesty pojedeme pouze na sever :). PS: Dostat se na tento point znamená proplétat se lodí více jak padesát kilometrů rameny mangrového lesa.
Po třech týdnech free time.
Máme za sebou prvních 4500 km, a další cca 4 tisíce máme v následujích třech týdnech před sebou.
Užíváme si trip, a je to jedním slovem super !!!
Tento druh práce, nebude tvým šálkem kávy...
Po čtrnácti dnech na severu, míříme za dalším dobrodružštvím na jih.
Nedělní odpoledne.
Takhle nějak to u nás dneska vypadalo. Posledních deset dní nepršelo, a vedra jsou taková, že by porazila stáda prasat... :)
Kamení se veze.
Před a za náklaďáky všeho druhu se musí udržovat patřičný odstup!
Lepší dudek v hrsti...
Tak máme doma tohoto drobečka. Přinesl ho před týdnem soused, že prý smrdí... Něco pravdy na tom bude. :) Přes den si poletuje po domě a po zahradě, a v noci spí v kleci. Nevěřil bych, že s ním bude taková sranda.
Výsledek půlročního snažení.
Ještě tak týden, a budu sklízet mojí první úrodu. :) PS: Musím uznat, že se potvrdilo co mi všichni říkali. Opravdu to není tak snadné, jak jsem si původně myslel...
V koupelně.
Chtěl jsem si opláchnout v říčce zablácené nohy. Omylem jsem však vlezl do koupelny, kde právě jedna stařenka kmene Jarai, prováděla podvečerní hygienu. Během dvou sekund co jsme na sebe vyděšeně hleděli, jsem pořídil tento snímek. Pak jako užovka zmizela někde ve křoví.
Dneska jsme byli na svatbě.
Manželka s dcerou.
Všechno se nepovede.
Moje představa byla taková, že si paní vyfotím jak přichází na cestu s košem na zádech. Jak to nakonec dopadlo, můžete posoudit sami... :). PS: Hlavní je, že se jí fotka líbila.
Ledňáčci.
Jeden z prvních cvičných výcvaků. Foceno z krytu viz. obrázek níže.
Kouřová clona.
Fotili jsme na svatbu, ale paní ze stánku od vedle to moc nezajímalo. Zapálila igeliťáky, a bylo po focení... :)
2.9.1949.
2.9. je ve Vietnamu dnem nezávislosti /2.9.1945/. Takže slavnostní den. Manželka odjela taky někam slavit, a proto jsem dnešní ráno využil k návštěvě Canon servisu. Cestou zpátky jsme se s Lilien zajeli vykoupal. Po tom co jsem se v opravně dozvěděl, bylo vycachtání v tom horku docela fajn.
Převoz.
Asi vůbec nejhorší převoz, který jsem absolvoval. Hluboko v ramenech delty Mekongu jsme zkoušeli vymyslet způsob, jak by se do nově připravovaného kempu dali dopravovat lidé, potraviny a další zavazadla. S velkými obtížemi, ale půjde to... :)
