PS: Jednu jedinou fotku zblízka jsem po manželce chtěl, a takhle to dopadlo... Moc nechybělo, a nebyli jsme tam na ní vidět vůbec. :)
Dneska jsem tady měl pomocníka. Akorát nezvolil správný pracovní oděv, protože za hodinu byl špinavý jako čuník... :)
Fotka z poslední cesty s rodinou Karla Hirše. kdo z Vás se taky přijede trochu ohřát a vykoupat... :)
Netopýrek.
Dneska ráno jsem našel na zahradě tohoto drobečka... :)
Fotka na které je ještě ve fázi denního odpočinku (než jsem ho odchytil) můžete vidět zde.
Do třetice, ještě jedna fotka ze svatebního pikniku.
Vietnamci nejsou vůbec dobří plavci, a když jsou napitý, tak už vůbec ne. Moc nechybělo a o svatebním dni byl zároveň i pohřeb. Ten chlápek uprostřed skupinky měl k němu slušně našlápnuto... :).
Wedding. Díky vodkový smršti jsem z celého dne vyfotil jenom asi tak pět fotek. Tohle je jedna z nich. PS: Pro ty z Vás, co u mě byli, bude tvář novomanžela asi trochu povědomá..
Včera jsem byl na svatbě kamaráda. Svatba byla klasika se 37°C ve stínu, ale po oslavě jsme splolečně zajeli na pláž (respektive s těmi, co vydrželi). Piknik s koupačkou byl parádní! :) Z pláže byl mimochodem krásný pohled na zátoku Ha Long Bay.
Navazuji na včerejší fotku na téma, co mě potkalo při cestě domů z posledního tripu. Tihle dva "střelci" se vymázli v protisměru na štěrku snad metr před koli nákladního auta. A to právě v okamžiku, když jsem se s náklaďákem míjel. I když se jednalo o pád hodný scéně akčnímu filmu (salta), tak z toho vyvázli pouze trochu potučený, s nějakou tou tržnou rankou, a se silničním lišejem. Mohli mluvit o velkém štěstí (stejně jako já), že je náklaďák nebo já nepřeválcoval! Asijský provoz je v tomto nevyzpytatelný - na všech místech, a v jakoukoliv denní dobu, číhá na řidiče velký průser...
Když jsem se vracel z poslední cesty zpátky domů, tak se mi podařilo zlomit klíč v zapalování. Ještě že je servis v každé vesnici... :)
Zase jeden ukázkový příklad toho, jak jak po hodinách plahočení končí cesty... Dá se sice pochopit, že ceduli značící staveniště a objížďku zapomněli na cestu ve spěchu umístit, ale nepochopím proč jí dali až za výkop! Z druhé strany by v tomto případě mohl přijet maximálně parník... :)
Ve středohoří jsem navazoval nové kontakty a upevňoval ty již navázané. V neposlední řadě jsem pro naše společné cesty hledal nová, a něčím zajímavá, místa. Jedním z takových míst byl i tento vodopád, kde se mi podařilo dostat až na samou jeho hranu. Byla to fakt docela výška (viz. dole dva rybáři na kameni). Navíc kameny klouzaly trochu přespříliš... :) Bohužel díky klouzačce na šutrech nevznikla pořádná fotka... I když možná jedna ano. Přidám jí brzy do fotogalerie.
Jaký by to bylo včera krásné rybaření, kdybych jel pouze s kamarádem a pár plechovkami ledového piva... Místo toho jsem skákal po kamenech a střídavě tahal z vody manželku nebo dceru :) Příště budu chytřejší... ;).
Od rána píši nový článek o lidech Ba Na. O jedné osadě kam jezdím již několik let, a které se snažím pomáhat různými drobnými aktivitami. Na včerejší fotce jste mohli vidět jaká cesta do ní vede, a dneska prozměnu vidíte prasátko, které přátelé upekli jen kvůli mě :). Jenže teď je mi asi takový vedro jako Dongovi na snímku, a tak jedu raději s rodinou k řece na ryby... Přeji všem krásný a pohodový den! PS:Snad se mi podaří článek v noci dopsat ;).
Takhle jsem si zvěčnil svého čínsko-vietnamského makáče, právě když jsem se rozhodoval jakou cestou se dát- viz. foto.
Někdo nosí šperky Harry Winston z Páte Avenue, a někdo třeba zase kombinaci bižu a opičí pracky... :)
Stáčení medu.
Poslední trip jsem byl s rodinou včelařů, a proto jsme nemohli nenavštívit místní včelaře. Protože jsem v tomto oboru naprostý laik, tak jsem si neuvědomoval možná rizika. Naštěstí všechno dopadlo až nečekaně bez problémů. Nebýt jedné mojí chyby kdy jsem se pokusil vyhnat včelku z nosní dírky, jsem žádné další žihadlo nedostal. To Karel byl opatrnější, a nějakých 15-20 minut co jsme mezi včelami strávili absolvoval bez ztráty kytičky :).
Bitva u Điện Biên Phủ - 7.5.1954.
Oslavy 60 let od vítězství v bitvě u Điện Biên Phủ, kdy byla po 55 dnech tvrdých bojů definitivně poražena armáda francouzských kolonizátorů.
Za poslední měsíc jsem společně s klienty najezdil více jak osm tisíc kilometrů, a za malou chvíli chvíli vyrážím na poslední úsek dlouhý necelé dva tisíce kilometrů k domovu. Poslední čtyři dny jsem strávil na různých místech centrální vysočiny, kam jsem byl mj. pozván na jeden důležitý etnický obřad, a kde jsem s přáteli etnika BaNa hledal nová místa (některá opravdu hodně zajímavá) pro moje další cesty s Vámi a pro červencovou fotoexpedici.
Zastávka doma mezi přejezdy z nemocnice do nemocnice pro nezbytnou hygienu. více v článku.
Malá ukázka utržené krajnice. Stačí malý kousek a je po všem...
