Na rybách - Periophthalmodon septemradiatus.
Byl jsem s kamarády v mangrovém lese na rybách. Pro ty z Vás, kterým se vybaví pod "rybařením" židlička, prut, pohoda apod., přikládám krátké vysvětlení. Skutečnost je taková, že se pro úlovek musí něco obětovat. Několik desítek minut brodění po pás v bahně, proplétání se spletí kořenů mangrovníků, a v neposlední řadě tisíce hladových moskytů. Na závěr následuje několik dobře mířených střel prakem, a může se na lodičce začít rozdělávat provizorní gril... :) Mohu potvrdit, že maso těchto ryb je opravdovou lahůdkou!
Lezci patří spolu s dalšími druhy lezců mezi ryby ve velké míře přizpůsobené obojživelnému způsobu života.Typickým místem výskytu jsou bahnité břehy přítoků porostlé vegetací (mangrovy, palmami Nypa fruticans aj.) zasahované pouze vrcholícím přílivem. Mají vystouplé oči, které jsou uzpůsobeny pobytu mimo vodu, kde rybky tráví většinu času. Uspořádání očí umožňuje prostorové vnímání, které je důležité k lovu na souši, a k sledování predátorů. Lezci mají relativně velkou hlavu – tvoří cca 27% délky těla mj. i proto, že je dalším přizpůsobením obojživelnému způsobu života – rybky naberou do tlamky vodu a vzduch, uzavřou žaberní dutinu membránou na okraji skřelí a brání tak vyschnutí žáber – ke vstřebání kyslíku dochází i pomocí bohatě prokrvených sliznic tlamky a jícnu a tuto vodu občas „vyplivne“. Potřebu kyslíku pokrývá rovněž vstřebáváním kyslíku podobně jako obojživelníci povrchem těla. Při zajištění možnosti navlhčit si tělo, jsou schopné přežít mimo vodu až 36 hodin. Ryby v bahně hloubí nory – jedná se až o metr hluboký tunel v základním tvaru písmene U. Při tomto budování postupně tlamkou „vykusují“ kousky bláta a po vyplutí jej „vyplivnou“ u ústí nory. V nebezpečí lezci volí na místo potopení, raději únik "během" po hladině, případně prchají do kořenového labyrintu a na kmeny mangrovníků.
