Muzeum Thai Nguyen, aneb já a TV - VietnamTravel

U příležitosti otevření nových prostor v muzeu etnických menšin v Thai Nguyen se konala řada akcí. Oslavy trvaly celý týden. Každý den byl nějaký program, soutěže a to vše za vystoupení etnických menšin z celého Vietnamu. Dalo se tak během pár dní vidět opravdu hodně. Mezi nejvýznamější akce patřila národní soutěž kulinářského umění. Byl jsem pozván ředitelem krajské policie, a tak jsem nabídku přijal. Myslel jsem si že půjde pouze o nějaký " srandamač " za kterým se skrývá opiáda. Tak to tady chodí. Hledají se všechny možné záminky, jenom aby se mohlo poobědvat a hlavně hodně napít. Opak byl pravdou.

Stovky lidí, desítky účastníků, samý pohlaváři v kvádrech a do toho všeho televize. S tím jsem popravdě nepočítal. Přijel jsem tam jen tak v kraťasech, což je ve Vietnamu nepřípustné. Na obchodní schůzky, obědy, na návštěvy, zkrátka všude musí být dlouhé kalhoty. Takže jsem tam nebyl jen jako maskot, ale byl jsem tam navíc ještě jako vůl. No nic. Ujmula se mi delegace, procházeli jsme stánky a přihlíželi jak se takové kulinářské skvosty připravují. Bylo to opravdu zajímavé. Nicmeně stále nás pronásledoval kameraman. Snažil jsem se unikat jak to jen šlo, ale nepovedlo se. Odchytla mi reportérka a chtěla rozhovor. No skvělý. Pustili na mě světlo, čímž samozřejmě vzbudili pozornost návštěvníků. Do půl minuty se na mě dívali snad všichni přítomný. Orosil jsem se a málem zkolaboval. Již tak velké teplo a teď ještě tohle. Reporterka ovládala angličtinu na místní poměry velmi slušně. No ptala se mi  na takové ty běžné věci, jako odkud jsem, proč a co tady dělám. Nevím jak dlouho to celé trvalo, ale po pár větách to začala být docela sranda. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem na pár otázek opovídal i ve Vietnamštině a dokonce i v Češtině. Bylo to nakonec fajn, až do té doby, než jsem udělal fatální chybu. Jedno slovo ve Vietnamštině znamená hned několik věcí. Zkrátka a jednoduše jsem místo "...mám rád maso z prasete" řekl, že mám rád kurvy. Tímto výrokem jsem jí i všechny přihlížející dostal. Rozesmála se tak, že jsem nemohli dál pokračovat, a museli to střihnout. Po pár minutách jsme rozhovor ukončili a já pokračoval s místní delegací dál v prohlídce. Stala se ze mě na malou chvíli mediální hvězda :). Většina návštěvníků si asi myslela (možná i díky tomu, že nerozuměli co jsme si v rozhovoru povídali), že jsem nějaký odborník z Evropy.

Odpoledne jsem pil ledový kafe v jedné z mnoha venkovních kavárniček v objektu muzea (areál je to opravdu veliký), když za mnou přišla opět reporterka. Tentokrát však bez mikrofonu, světel a kameramana. Popovídali jsme si, skamarádili se a nakonec jsme si vyměli telefoní čísla. Od té doby si čas od času zavoláme.

Ještě týž den večer v 8 hod. celý Tan Long čekal u televize, až se Jon, Žog, Iari a já nevím kolik tady mám jmen objeví v televizi. Objevil se. Ale já jsem to neviděl, protože jsem nenašel jaksi odvahu se na sebe koukat. Celá tahle příhoda je cca 2 měsíce stará, ale vzpoměl jsme si ní právě dnes, když jsem byl dopoledne natáčet jednu svatbu, a co čert nechtěl, mezi svadebčany byla i ona - několikrád dnes omílaná TV reportérka. Pěkný den