Jen tak na začátek - VietnamTravel
Asi bych měl spát. Je poledne, neděle a jsem 20 minut po obědě. Měli jsem smažené malé mořské ryby v celku, tofu, úžasný krouhaný bambus, smažené oříšky, vývar z nějakých stromových lístků (samozřemě že byli součástí ), fritované fazolky, vařené kousky vepřových střev opět s nějakou "trávou", a k tomu všemu jak jinak vařená rýže.
Bylo to fakt moc dobrý. Oblíbil jsem si místní kuchyni natolik, že i když navštívím příležitostně s přáteli v Hanoi nějakou evropskou restauraci, nijak zvlášť si nepochutnám. Nikdy bych nevěřil tomu, že dokáži konzumovat vařenou rýži, neslanou a navíc absolutně bez chuti třikrát, možná i čtyřikrát deně po dobu takřka šesti měsíců bez sebemenších náznaků alergie. Nevím, nedokáži si to nijak rozumně vysvětlit. Prostě to tak je. Ale abych se vrátil k původní myšlece že bych měl jít spát. Ano asi bych opravdu měl, protože dneska jsou k odpolední relaxci a odpočinku naprosto ideální podmínky. Abych to vysvětlil. Tak za prvé jde proud. Možná namítnete "no a co?". To že je nepřerušená celodení dodávka elektrické energie, je v místních podmínkách docela vzácné. Tak například za poslední 4 dny, šel proud maximálně 8 hodin (samozřejmě že ne v kuse). To jen tak pro představu. Dneska od rána, světe div se, stále jde. Tím pádem jdou i ventilátory. Bez nich se spát nedá. A to nejenom v odpoledních hodinách, ale i v těch nočních. Denní teploty se šplhají k pětačtyřicítce, a ty noční málokdy klesnou pod číslici třicet. Nedá se před tím teplem a dusnem nikam schovat. Je s vámi všude. V domě, ve stínu, no zkrátka všude. Za druhé dneska je oproti jiným dnům tak o deset stupnů chladněji a nesvítí slunce. No a za třetí ten fotbal. Díky časovému posunu, zde druhá utkání MS začínají v 1.30am. Konec je někdy kolem čtvrté raní a tím pádem na spánek moc času nezbývá. Opět si možná položíte otázku "Můžeš spát déle, je přeci neděle...". Omyl. Tady neděle nic neznamená. Je to stejný den jako např. středa. A to vůbec nemluvím o tom, že zde platí pravidlo - kdo nestává do pěti, je líný a nemocný. Já mám privilegium. Mohu spát do šesti. Na místní poměry je tou dobou již hodně pokročilé dopoledne. Vše má to svojí logiku. Den zde začíná kolem čtvrté hodiny raní. Ideální doba k návštěvě trhu je něco málo po páte. V osm hodin, je již teplo nesnesitelné, a tržnice se vyprazdňují. Vietnam začíná odpočívat. V jedenáct hodin dopoledne Vietnam poprvé usíná. Život a ruch začíná znova až kolem šesté hodiny odpolední, a končí kolem deváte. V deset navečer Vietnam podruhé usíná. No ale jděte spát... To nejde. Příjemné teplo společně s překrásným tichem a úžastnými vůněmi ze všech těch stromů a květin. Pouze zpěv ptáků, skřehotání žáb, cykád, a velikánské světlušky ... A na všechnu tu parádu svítí zeshora měsíc a miliony hvězd. Sednete na motorku, vezmete kamárádku a s větrem ve vlasech se vydáte na nějaký opuštěný plácek, kde si celou tu nádheru společně vychutnáváte. No řekněte sami může člověk jít spát?
Teď bych mohl a zase nejdu. Proč? Protože jsem chtěl začít psát něco smysluplného do Blogu. Nějaké příběhy, příhody, zajímavosti, postřehy apod.. Místo toho píší takovéto brepty. No co, už jsem to napsal, ale slibuji, že příště už to bude lepší. Postupně budu přidávat výše jmenované. Teď mi omluvte, ale asi opravdu půjdu spát....
Slepice Nafialovo - je to něco podobného jako v Čechách kapr Namodro...