Ilegální obchod - trpasličí opičky - VietnamTravel

Ilegální lov a odchyt ohrožených (dokonce i kriticky ohrožených) zvířecích druhů není pouze záležitostí Vietnamu. Zajisté si každý z vás vybaví i mnohá jiná místa po světě. Tahle problematika dosahuje víceméně celosvětového měřítka.

Jeden z několika odlovených exemplářů.

Oděrky z klecí jsou patrné.

Důvodů proč tomu tak je se nabízí hned několik. Od pouhého zdroje obživy, přes tradiční medicínu, různé rituály, až po sběratelství. Konkrétně sběratelství a rádoby chovatelství považuji za největší zlo. Lidé z ekonomicky lépe situované části světa jsou ochotny platit (na místní poměry) až nepředstavitelné částky a to pouze proto, aby měli doma nějaký paroh, lebku, zub či kůži.

Ilegální obchod se zvířaty je spojená nádoba.

Klient si přeje a překupník zajistí. Samotný lovec, který vše začne a bez kterého by se celý obchod nemohl uskutečnit, z toho profituje nejméně. Je to celkem logické, protože překupníci chtějí mít svůj zisk co nejvyšší. On i s tím málem co dostane, dokáže zabezpečit svojí rodinu na nějaký čas. A o to mu jde. Nicméně onen čas jednou vyprší a on potřebuje další peníze. Nezbývá mu nic jiného než opět něco ulovit a následně prodat na černém trhu. Vše se opakuje, kruh se uzavírá. Bohužel se nejedná o nikdy nekončící koloběh. Zdroje ubývají a pro samotný lov je potřeba stále více času, energie, a v neposlední řadě i štěstí. Nezřídka vše končí tím, že populace daného druhu ubývá a ubývá, až definitivně zmizí.

Nastane jeho definitivní tečka v knize života, kterou po tisíciletí psal.

Proto, aby k podobně smutným a nevratným stavům nedocházelo, snažíme se o jakousi ochranu. Zařazujeme druhy na listinu zranitelných, poté do červené a následně do černé knihy. Zvyšujeme tresty za obchodování s nimi, stejně tak se snažíme o jejich umělé odchovy. Stačí to? Je to správná cesta? To je otázka.

Všeobecný nešvar, který se netýká pouze tohoto konkrétního příkladu, je zavírání očí. Nevím proč, ale je to naše (alespoň většiny z nás) typická vlastnost. Nechceme vidět, nechceme slyšet. Chceme se mít pouze dobře a v budoucnu ještě lépe. Na jedné straně hlad a bída, a na té druhé plýtvání a přebytky. Jenom si zkuste vybavit, jaké informace např. máte o některých afrických zemích. Moc toho není. Media neinformují ...

Proč?

Opět se nabízí tolik otázek, o kterých by šlo debatovat donekonečna. Je na každém z nás jaký pohled si zvolíme. O to větší poděkování a úctu si zaslouží ti, kteří dokáží pro danou věc cokoliv konkrétního udělat. Od zdánlivě obyčejného informování, až po smysluplné nadnárodní· projekty.

Nejsem žádný zarytý ekolog. Žiji nohama na zemi. Je mi jasné, že se nikdy nevrátíme "na stromy", nezahodíme mobily apod. Na druhou stranu pokaždé když se setkám s podobnými případy, neubráním se jakémusi svíravému pocitu o svém podílu viny.

Ono totiž platí - Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Co se stane, když oči uvidí ...???

Přeji všem lidem, zvířatům a planetě jako takové, aby "vidělo" co nejvíce očí.

Konec filozofickým úvahám, a zpátky k opičkám.

Podívejte se na jeden příběh nešťastné opičky z rodu Nycticebus, se kterou jsem se dnes náhodně setkal na jednom z ilegálních trhů.

Jednalo se víceméně o shodu náhod.

Původně jsem měl jet na kohoutí zápasy. Jsem na ně zván již skoro půl roku, ale bohužel ještě nikdy jsem neměl tu čest se jich zúčastnit. Pokaždé se akce na poslední chvíli zruší. Kohoutí zápasy jsou ve Vietnamu ilegální z důvodu velkých sázek. Proto jakýkoliv náznak prozrazení, akci minimálně přesouvá na jiné místo (pokud je čas), a nebo zcela ruší.

Už jsme se chystali s naším bojovníkem na cestu, když zazvonil telefon a v něm známá slova - dnes se nic nekoná. Měl jsem z toho "velikou" radost - vstávat v pět hodin a opět nikam nejedu.

Napadlo mi že bych mohl využít situace, a jet se sousedem do práce. Ne že bych se nějak hrnul v sobotu do práce, to rozhodně ne. Chtěl jsem pouze dotočit pár záběrů na jednu takovou malou reportáž o vietnamských elektrikářích.

Nedotočil jsem samozřejmě nic, protože se nic zvláštního nekonalo. Tak snad příště.

Když už jsme se vraceli domů, navrhl mi, jestli bych se nechtěl na něco podívat. Neváhal jsem ani minutu, a po chvíli jsme už sjížděli z hlavní silnice někam do lesů poblíž NP BaBe. To co jsem uviděl, mi popravdě vyrazilo dech. Tolik ptáků a různých zvířátek jsem pohromadě ve Vietnamu ještě neviděl. Byli jsme na překupnickém trhu, který se odehrával v zahradě u jednoho z domů.

Stejně tak jako já jsem koukal na všechno s otevřenou pusou, tak podobně koukali trhovci na mě. Moc nepomáhala ani slova mého společníka, který se snažil, seč mohl s vysvětlováním, že žádné nebezpečí nehrozí.

Poprvé jsem byl takhle blízko k něčemu podobnému. Nebyl jsem na to vůbec připravený. Navíc jsem se obával z možného příjezdu policie nebo vojska. Ještě teď si nedovedu představit, co by se asi stalo, kdyby se některá z výše jmenovaných složek objevila.

Z mého přiblblého výrazu musela nervozita přímo čišet, což na důvěře ve mě v očích mých hostitelů moc nepřidávalo.

Nakonec se nám společně podařilo navázat alespoň částečnou komunikaci. Ledy začínaly pomalu a jistě povolovat. Nicméně z kapsy jsem se fotoaparát vyndat neodvážil. Podobné to bylo i s Iphonem. Jen tak jsem se procházel a pozoroval ty nešťastné výrazy zvířecích obličejů v klecích.

Mohu zcela otevřeně přiznat, že se ani v nejmenším nejednalo o pěknou podívanou. Připadal jsem si bezbranný. Vědět co je čeká a nedokázat pomoci, je hodně zvláštní pocit.

Náhodou jsem za domem objevil několik klecí, které byli plné ptáků - až na jednu. V té se v rohu choulilo klubíčko čehosi ustrašeného. Chvíli jsem na to "něco" koukal·, ale nedokázal jsem rozpoznat, o jaké zvíře se konkrétně jedná. Nedalo mi to, až jsem nakonec prstem mezi dráty klece zvířátko pobídl ke spolupráci. Z kožíšku se vynořila hlavička, a byl jsem doma.

Je to outloň - Outloň malý (nycticebus pygmaeus)

Tohle sotva kilové, bezbranné a smutné zvířátko mělo bohužel pouze jedno oko. O to druhé nadobro přišel při včerejším lovu. Tuhle informaci· mi osobně prozradil přímo jeden z účastníků nočního lovu. Outloni jsou noční živočichové, a právě proto lov probíhá zásadně v noci za pomocí světel a pušek. Přidal ještě dodatek "... bohužel byl outloň špatně zasažen, což je škoda, protože tím se jeho cena o hodně snížila ...". Nepodařilo se mi zjistit, jak konkrétně střílí, aby zvíře "neznehodnotili". Zdali používají místo nábojů něco jiného (aby pouze omráčili), nevím. Na to byla moje jazyková vybavenost bohužel krátká. Pokusím se při příští návštěvě (pokud nějaká bude) informace upřesnit.

Orientačně jsem se ptal na ceny, za které se outloň prodává. Cena za zdravý kus se pohybuje okolo 1000Kč. Outloň z fotografií má cenu cca 250-300kč. Je určen na maso. Jejich cesta pokračuje z lesa dále do Hanoe, a následně do Číny. Cena v Hanoi je již trojnásobná.

Ceny se mění v závislosti na ročním období, kurzu Dongu k USD a cenou zlata.

Když píši tyhle řádky, je už onen outloň z fotografií s nevětší pravděpodobností snězený.

Taková je bohužel smutná pravda.

Postihl ho podobný osud jako desítky a stovky dalších. Stejně tak na další desítky, možná stovky outloňů (ale i jiných zvířat, ptáků) čeká podobný osud v nejbližší době.

Otázkou zůstává, zdali se jich ještě vůbec tolik ve volné přírodě nachází ...

Musím se na trh vrátit a pokusit se nějak zdokumentovat i další druhy, které se objevují v rukou překupníků s

tzv. "masem z lesa".

Neustále se zvedající životní úroveň (převážně v Číně), umožňuje stále většímu počtu lidí zakoupit si ulovená zvířata a ptáky. Hlavním důvodem proč tomu tak je, je tzv. lidová medicína. Ale nejen ta. Svou roli hrají i různé pověry, a v neposlední řadě gastronomie. Tohle všechno jde ruku v ruce s drancováním přírody jak v samotné Číně, tak v okolních státech jako je právě Vietnam, Laos, Kambodža, Barma, Thajsko aj.

Nabídka se za několik málo let už nejspíše nebude rovnat poptávce.

Jednoduše nebude kde brát ...

Outloň malý (nycticebus pygmaeus)

Velikost

Samci váží okolo 460 g, samice 370 g, celková délka těla je 21-29 cm.

Popis

Outloň malý je hnědočerveně zbarvený, se světlejším břichem a světlou obličejovou maskou.

Rozšíření

Vietnam, Laos, Kambodža

Chování

Nycticebus pygmaeus je noční živočich žijící na stromech. Je to osamělý druh, žijící ve skupinách skládající se z několika samic, ale jen jednoho samce. Dospělí samci jsou vysoce teritoriální a značkují si svoji oblast močí. Uchopí větve pevně oběma nohama, pak se postaví a vymrští svoje tělo vpřed k uchopení kořisti obouruč. Svoji kořist lokalizují výborným čichem a jejich velkýma očima. Tito silní outloni zřídkakdy spadnou ze stromů, jen snad když jsou vystrašení nebo při útěku před dravcem. Mezi sebou komunikují ústně. Hluboké bručení nebo syčení může signalizovat narušitele, vysoké cvrlikání signalizuje mrzutost a vysoké pískání vydává samice v cyklu. Komunikace probíhá také skrz čich. Tito outloni disponují látkou, která vydává silnou vůni a v kombinaci se slinami, může být toxická. Tato vůně varuje dravce před chutí outoně kousnout. Outloni umí dělat nehybného po dlouhou dobu. Jejich často komické pozice, jsou zodpovědné za jejich jméno "lori", které pochází od Holanďanů a v překladu znamená slovo "šašek". Outloni mohou být viděni hlavou visící k zemi, přičemž se drží jenom nohama a ruce použijí k jídlu. Spí svinutí v míček s hlavou mezi nohama. Tito outloni jsou pomalu se pohybující zvířata. Jsou aktivní celou noc pouze s přestávkou na krmení. Jejich pomalý pohyb je přirovnáván k chameleonovi, protože stejně jako jemu, i outloňům dělá problémy prodírat se hustým rostlinstvem. I přestože jsou známí svojí pomalostí, dokáží vyvinout i ohromnou rychlost a obratnost.

Potravní návyky

Outloň je noční jedlík. Ve volné přírodě se jeho potrava se skládá z měkkýšů, hmyzu, vajec, drobných savců, plodů a rostlin. Tento outloň často konzumuje i nám zapáchající hmyz. V zajetí se outloni živí ovocem jako jsou jablka, hrozny, arabskou gumou, pomeranči, zeleninou a různými listy.

Rozmnožování:

Samice dospívá asi kolem 9 měsíců a samec kolem 17-20. Množí se jednou ra rok až rok a půl. Samice mají cyklus 37-54 dnů, ale pro samce jsou dostupné pouze 5-11 dnů. Březost trvá 188 dnů. Zpočátku se mládě drží matčina břicha, později jej matka nechává v hustém rostlinstvu, zatímco se sama krmí. Odrostlejší mládě sleduje matku v hledání potravy. Novorozenci jsou jako miniatury dospělých - to znamená, že jsou po narození úplně vyvinuti. Hned po narození otevřou oči a mají hustou srst. Matka se o mládě může starat až 9 měsíců. Matka a dítě udržuje kontakt hlasovou komunikací. Matka měkce cvrliká a dítě vysílá série rychlých cvakání, pískot u něj znamená nouzový signál. Když toto matka uslyší, okamžitě se k dítěti vrátí.

Ochrana

Nycticebus pygmaeus je loven lidmi. Úbytek jeho přirozeného prostředí vede k vymírání tohoto druhu. Vietnamská válka tento druh outloně téměř vymazala. V současné době byl sledovaný významný pokles jeho populace. Tato zvířata jsou také lovena kvůli pověrám. Ve Vietnamu se vede myšlenka, že outloni mají léčivé účinky. Zbývající populace - asi 13% se nalézá v chráněných oblastech.

Ohrožení

Outloňovití jsou ze svých území vytlačování devastaci přírodních podmínek, kdy dochází k odlesňování z důvodů rozšiřování zemědělských ploch vyvolané nárůstem populace místních obyvatel a stále stoupající výnosnou těžbou vzácného dřeva. Jsou také, přes přísné zákazy, loveni pytláky.

Ve Vietnamu je tento druh chráněný na nejvyšší možné úrovni (2006) s trestní sazbou 5 let.

V Číně je vedený ve třídě 1 - chráněný (umocněný potenciálně vysokými tresty za jeho lov).

V Kambodže je vedený na ministerstvu lesnictví a rybářství na seznamu obzvláště chráněných druhů. Je přísný zákaz jeho lovu od roku 1994. Druh byl nedávno přemístěn z Appendix II do Appendix CITES.

Outloni malý jsou chovány v ZOO a soukromých chovech na 50 místech celého světa , a ve 24 chráněných oblastech Vietnamu, Laosu, Číny a Kambodži.

Podle IUCN jsou považováni:

• lori štíhlý a outloň jávský za ohrožené druhy,
• outloň bengálský, outloň bornejský, outloň malý a outloň váhavý za zranitelné druhy.