Stonoha - VietnamTravel

Stonoha (Scolopendra subspinipes), v celé své kráse.

 

 

Včera večer jsem se vrátil s klienty domů, a za necelé dvě hodiny opět odjíždím pracovně do Hanoe, abych následujících dvanáct dní brázdil s novou skupinou severem Vietnamu, Halong Bay, Hue a Danang.  

Původně jsem chtěl dnes psát o mé poslední skupině, která byla opravdu v mnohém hodně výjimečná, ale zážitek ze včerejší noci byl pro mne natolik silný, že nemohu jinak, než začít právě tímto příběhem.  

Jak již možná správně tušíte z názvu článku, řeč bude o con rết (kon zet)

 

Stonoha.

 

Několik základních informací:

 

Oblast výskytu: Vyskytují se v tropickém i subtropickém pásmu.
Velikost: 15-30 cm

Stonohy se dožívají několik let. Jako průměrný věk se často označuje 7 let, ale údajně se mohou dožít i 20 let.

 

Obrana, chování: Agresivní, velmi rychlý, dravý, toxicky významný!

 

Příslušníci rodu Scolopendra, největší ze stonožek, jsou považováni za nebezpečné pro člověka. O složení jejich toxinů není mnoho informací, a některé mimoevropské druhy mohou způsobit i závažné systémové intoxikace, které se léčí symptomaticky.

 

Antisérum se nevyrábí!

 

Mezi příznaky po kousnutí Stonohou patří vysoká horečka (nad 39°C), otoky, záněty, celková ochablost, závratě, dýchací a srdeční potíže. Bylo již zaznamenáno několik úmrtí, po kousnutí jedné ze stonožek rodu Scolopendra.

Tělo Stonohy se skládá z 21-23 částí (článků). Nohy jsou uzpůsobeny pro rychlé šplhání, běhání a k přidržení kořisti.

 

Stonohy jsou neuvěřitelně mrštné a rychlé.

 

Stonožky mají na každém článku těla jeden pár nohou, zatímco mnohonožky mají páry dva. Tím se od sebe dají na první pohled rozeznat.
První pár nohou je přeměněn v neobyčejně velké kusadlové nožky, které jsou vybavené jedovou žlázou.

Miliony let evoluce z nich vytvořily takřka dokonalé predátory. Na jednu věc však příroda zapomněla. 

Stonohy nejsou imunní vůči svému jedu.

Mohou se proto zabíjet svým jedem i mezi sebou (což také velmi často dělají).

První pár nohou, stejně jako ostatní páry, po odstranění brzy dorůstají!

Stonoha může také silně štípnout posledním párem nohou.

Stonohy jsou úspěšní a draví lovci. Na jejich jídelníčku je velké množství živočichů (převážně hmyzu), ale dokáži ulovit i menší obratlovce jako jsou ještěrky, myši, žáby, ptáci, štíři (po kterých často obývávají nory), sklípkani, tarantule a hadi.

 

 

Jen pár decimetrů od hlavy, se schovávala tahle mrška...

 

 

Jestli se místní lidé opravdu něčeho hodně bojí, tak to jsou právě Stonohy. Překvapivě ani kobry, nepůsobí mezi lidmi tolik zděšení a povyku, jako Stonohy.

Zároveň však Vietnamci nakládají Stonohy do rýžové vodky (musí být živé, nikoliv usmrcené). Následný výluh používají k potírání štípanců od moskytů, a na bolavé klouby.

Já osobně jsem se s tímto zvířátkem setkal podruhé. Poprvé to bylo při odklízení dřeva na zahradě před více jak jedním rokem. Naše první společné setkání bylo rychlejší, než jste si možná mysleli. Z ničeho nic, proti nám vystartovalo monstrum, a anh Loc, se kterým jsem dříví odklízel, jenom vykřikl "rychle utíkej". Mimochodem to mi nemusel ani říkat, protože první co jsem instinktivně udělal, byl rychlý úprk do bezpečí.

 

I tohle velmi krátké setkání stačilo k tomu, abych si před tímto tvorem vytvořil patřičný respekt!

 

 

Šipka ukazuje na místo úkrytu.

 

 

Včerejší setkání bylo trochu jiné.

Unavený jsem si šel lehnout, když mě probudil jekot tchýně z vedlejšího pokoje. Lekl jsem se, a navíc jsem vůbec nerozuměl dvěma slovům, které stále dokola opakovala. Původně jsem si myslel, že se jedná o kobru, protože ta se vyslovuje ve vietnamštině velice podobně - con rắn (kon zan).

 Namísto hada, byla na zdi "bestie" dobrých 25 centimetrů dlouhá.

Propukla panika, ke které se zcela dobrovolně přidala i moje manželka. Obě byli za necelé dvě sekundy venku před domem. Před postelí jsem zůstal sám s tchánem. Byl jsem v klidu. Stonoha byla nehybná na zdi, a tak než stačil táta zajít pro dřevěnou lať, pořídil jsem jednu fotku.

Naivně jsem si myslel, že celou akci likvidace zdokumentuji na video, ale opak byl pravdou. Video jsem pustil, ale tím to skončilo. To co se dělo v následujících několika málo minutách, bych nazval přinejmenším hodně adrenalinovou záležitostí.

Tchán přirazil hlavu stonohy ke zdi, a místo jasné smrti následovalo peklo. Stonoha spadla na postel, a následně na zem pod postel. Doslova vystřelila zpod postele, a začala lítat po místnosti jako pomatená, čímž nás oba velice rychle přinutila  naboso poskakovat kozáčka.

Nikdy bych nevěřil, jak může být rychlá.

Jediné štěstí pro nás dva nešťastníky a zoufalce bylo, že se manželka tou dobou již uklidnila, a začala jednat. Přiběhla se smetákem, a na několikátý pokus se jí povedlo Stonohu zasáhnout, a vyhodit před dům.

Tam se o ní postarala máma s lopatou.

Paradoxně nebýt obou zpočátku ječících žen, tak vážně nevím, jak to celé dopadlo. Táta je po mrtvici částečně nepohyblivý, a já jsem měl v ruce pouze foťák, který sice zaznamenával video, ale co na něm nakonec bylo, si nejspíše dovedete představit.

Vůbec nic.

Zkrátka a jednoduše, jsme oba podcenili vážnost, a zákeřnost Stonohy.

 

Příště budu opatrnější, a snad i chytřejší...

 

 

Srovnání mrtvé Stonohy, s mojí rukou.

 

 

Spánek mi zcela přešel, a ještě dobrou hodinu jsem ze strachu, a zároveň pro pobavení manželky a táty, hledal za pomoci baterky další Stonohy po domě.

Vůbec nepochopím, jak mohla máma ve stejné posteli jen pár minut po celé akci naprosto v klidu usnout.