Kachnička - VietnamTravel

Konečně jsem se dočkal. Dneska je svým způsobem den „D“. Ta slečna (nebo hoch) v·tom červeným kolečku na fotografii níže, již není mezi námi. Tedy abych byl přesný, ještě asi 2 hodiny bude. Přesněji řečeno do oběda.

Ráno mi Anh Lộc při snídani jen tak mezi řečí sdělil, že dneska bude k obědu maso na ohni (grilované) a to v podobě jedné z našich kačenek. Rozzářili se mi oči. Na tenhle okamžik jsem čekal skoro 3 měsíce. Vzal jsem foťák a udělal jeden rozlučkový snímeček.

Tak tady jí máme.

A pak to začalo. Tady ve Vietnamu je všechno domácí zvířectvo na volno. Od psů počínaje, přes slepice, prasata, krávy, buvoly… a kachnami konče. Začal v pravém slova smyslu lov. I když beze zbraní. Dovedu si s dovolením o sobě tvrdit, že v chytání drůbeže mám tak trochu praxi, ale tyhle jak je jen slušně nazvat…, mají k drůbeži stejně tak daleko jako já k jaderné fyzice. Jsou to normální ptáci. A zkuste chytat ptáka. Po hodině a půl, jsme měli postupně v rukách snad všechny, mimo té vyvolené. Ale chí Trịnhsi trvala na svém. Musí to být právě ta, a žádná jiná. Postupně se k lovu přidávali další a další dobrovolníci, až nás nakonec bylo víc než těch kachen. Nevím jak dlouho to celé trvalo, ale nakonec jsme jí dostali. Mě z toho všeho ale úplně přešla chuť na kachní masíčko. Bude se mi o nich zdát ještě hodně dlouho. Ale ono je to celkem jedno, protože všichni zúčastněný jsou pozvány za odměnu na oběd. Paráda. Měli jsme chytit alespoň tři, protože jedna je na cca 20 lidí opravdu hodně málo.

Takovéto krasavice tady máme.

Nevím proč, ale všechny slepice jsou takhle opelíchané.

No a tahle si to tady zvesela pobíhá.

Piji čaj, leduji si nohu a přitom smolím tyhle věty. Naproti mně v kleci si spokojeně kejhá ta, co za tím vším stojí. Za mojí rozseklou nohou a za mým dvojnásobným infarktem. Mrcha jedna. Ne že bych jí to přál, ale už aby se točila nad ohněm. A hádejte s čím bude? Ne, ne, se zelím a knedlíkem to nebude. Samá voda. Bude dnes vyjímečně s rýží přeci. :)

Chí Trịnh při vaření oběda.

Tak a já jsi jdu vzít nějaký prášek na bolest a na zklidnění. Hlavně abych ten oběd neprospal…jako em be Ní.

Tady ještě em be Ní

dovádí s unaveným sousedem.

A tady už spí.

Na závěr ještě moje chlupatá a pošramocená noha. Fakt to docela to bolí... :)

Přeji hezký den. Jirka