Narozeniny - VietnamTravel

Dneska mám narozeniny. Ať počítám jak počítám, pokaždé docházím ke stejnému číslu - 35. No nic moc. Klidně bych si deset škrtnul ...

Vlastně tady ve Vietnamu je mi ještě o rok víc.

Chúc sức khoẻ, neboli na zdraví...

Dneska mám narozeniny. Ať počítám jak počítám, pokaždé docházím ke stejnému číslu - 35. No nic moc. Klidně bych si deset škrtnul ...

Vlastně tady ve Vietnamu je mi ještě o rok víc.

Hrůůůza.

Vietnamci totiž počítají věk od započetí, a ne od narození. Oni tady celkově počítají trochu jinak než na co jsme zvyklí. Třeba na ruce počítají podobně jako např. Indové po článcích a ne po prstech. Takže na rukou máme součet dvacet čtyři, nikoliv deset. Palce se nepočítají, ty slouží k počítání.

V obchodech mají  také zvláštní počty. Neznám logiku, ale každý den stojí tatáž věc jinak. Samozřejmě že více. Ještě nikdy se mi nestalo, aby tomu bylo obráceně. Vydržím tuhle valorizaci cen vždy tak 2-3 dny. Poté se ozvu, a uslyším pokaždé stejnou odpověď „ já tě nerozumím“. Ale rozumí, a dobře. Dopadne to tak, že tam přestanu jednoduše chodit. Dotyčný živnostník to vydrží plus mínus stejně dlouho jako já. Po pár dnech na mě pokřikuje už na kilometr „ Žog co je s tebou, že se ani nezastavíš…“. Tak se zastavím, popovídáme si (a vida jak mě najednou krásně rozumí), a já opět něco nakoupím. A vše se opakuje zas a znovu.

Nevybere si, všichni jsou stejní.

Snad nejhorší jsou ale počty na patnících u silnic, a směrových tabulích. Nevím jací lidé pokládají patníky, ale buď jsou to velcí šprýmaři a nebo negramoti. Jednou to máte do cílového místa 20km a po další půlhodině jízdy 38km. U směrových cedulí je to obdobné s jedním rozdílem. Vzdálenost se počítá od hlavního silnice. Abych to vysvětlil, uvedu příklad. Cedule ukazuje doprava 100km. Ve skutečnosti to není 100km, ale 100 mínus počet km kolik je to od místa kde se právě nacházím doleva na hlavní tah. Kolik to ovšem skutečně je, nikdo neví.

Ještě mi napadá jeden příklad, a tím je pivo. Piva se tady pije hodně. Opravdu hodně. Ono vlastně kromě Coca Coly, Pepsi Coly, prapodivného rádoby Redbullu a neskutečně přeslazených dvou druhů limonád, ani nic jiného vietnamský trh nenabízí. V horku, které tady panuje je pivo ideální nápoj. Je slabé, a když se odprostíte od různých sedimentů a „potápníků“, které v něm plavou, je i celkem dobré. Nalévá se do třetinek. Nalévá se je správné slovo, protože pivo je zde v plastových sudech bez tlaku a aktivního chlazení. Chladí se v lepším případě kvádry ledu, kterými je sud obložen. V horším případě rozmlácenými, různě velkými kusy šedého (ale i jinak barevného) ledu v samotné sklenici piva. Ze sudu pivo samospádem personál nalévá do pulitříků gumovou hadičkou. Jen tak pro zajímavost - pěna se vytváří přiškrcením hadičky na jejím konci.

Požívat tento blahodárný mok je vždy sázkou do loterie. Pivo je k pití první den. Druhý den se jeho chuť dá jen stěží k něčemu přirovnat. Něco mezi pivem a lákem od okurek.

Ať počítáte jak počítáte, tak pokud máte více jak jedno pivo, vždy jich platíte o 2-3 více. Snad jedinou omluvou pro tenhle počin by mohla být jeho cena. V období tepla stojí 3,50 Kč, a když prší případně se ochladí, tak stojí 3 Kč. Zde je druhý paradox. Jdete na pivo a je vedro. Během hodiny se prožene bouřka a je to. Hned máte dvě ceny při jedné návštěvě :). A to se může v klidu opět vrátit pařák. Pak už to jsou tři ceny, a když k tomu připočítáte účinek samotného piva… nedá se zkrátka dopočítat. A mohl bych pokračovat. Příkladů je hodně.

Tak vidíte, začal jsem u narozenin a skončil u piva. Ale pivo vlastně k oslavě narozenin neodmyslitelně patří. Takže zatím, a já jdu na pivo.

Jo a jsem zvědavý co dostanu … :). Zítra se pochlubím, bude-li však čím.

Teď mi napadá. Jedním dárkem se mohu pochlubit již dnes. Dostal jsem ho jaksi omylem o měsíc dříve :). Nejspíše si dotyčná osoba myslela, že bych se nemusel dožít :). Tak si zazpíváme....

Happy birthday to you v podání umělců made in China.