Cestou necestou - VietnamTravel

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu.

A to doslova.

Opravdu se nám déšť až na jednu vyjímku po celých čtrnáct dní vyhýbal.

Dračí zátoka.

Pršelo pouze jeden den, a to při návštěvě Hanoje. Naopak si myslím, že na prohlídku Hanoje byl dešť lepší než spalující slunce. Když o tom teď přemýšlým, tak za celou dobu co jsem ve Vietnamu, jsem nezažil takhle dlouhou dobu bez deště.

Petr měl zkrátka štěstí :).

A nejenom na počasí. Měl štěstí prakticky na všechno. Během celého tripu jsme až na pár drobných oprav motorek a jedné nepříjemnosti z Halong, projeli severním Vietnamem bez větších problémů. Navštívili jsme BaBe, Meo Vac, Dong Van, Lao Cai, SaPa, Hanoi, Halong, Dračí zátoku a mnohá další místa. Najeli jsme celkem něco málo přes 2600 km. Kromě sněhu a ledu, si Petr vyzkoušel jízdu po všech možných i nemožných površích.

Klobouk dolů.

Ono opravdu není jednoduché trávit 10-12 hodin deně na sedadle motocyklu. Každý kilometr, každou díru si vychutnáváte celým svým tělem. Odměnou za to všechno jsou překrásné výhledy do krajiny, domorodé vesnice, a v neposlední řadě obyčejný život místních obyvatel. Navštívili jsme taková místa, kam se normálně běžný člověk dostane jen stěží. Jako příklad uvedu trh etnických menšin v autonomní oblasti v horách na samé hranici s Čínou. Bylo i mnoho drobných a "nepodstatných" zážitků . Pili jsme například pivo uprostřed pralesa, jedli jsme ptáky, psa, vodního buvola apod. Vypili jsme i hodně místní vodky, piva a v neposlední řadě samozřejmě čaje. Navštívili jsme i několik rodiných obědů. Nakoukli jsme na jednu svatbu a viděli jeden pohřeb.

Všechno tohle k Vietnamu patří.

Stejně tak jako všudypřítomný prach, vlhko, dusno a teplo. Projížděli jsem desítkami domorodých, ale i etnických vesnic a osad. Mluvili jsem s mnoha místními a navázali nejedno přátelství. Koupali jsme se v mořské laguně a spali na lodi. Jezdili jsme v dračí zátoce na kajacích mezi plovoucími domečky rybářů a chovateli škeblí, které produkují perly. Nafotili jsme několik set fotografií a natočili nejedno video.

Bylo toho opravdu hodně.

Nedá se všechny zážitky a projetá místa popsat v pár řádcích. Postupně se budu k zajímavým věcem vracet v samostatných článcích.

Když píši tyhle věty, Petr je nejspíše už doma. Snad se mu cesta líbila a z Vietnamu si odvezl kromě fotografií a bolavého těla z motorky i něco víc.

Pokud tomu tak skutečně je, všechno to drncání a v mnohých případech i sebezapření mělo smysl.

Případným zájemcům o více informací přímo od Petra zašlu kontakt.