Fotoreportáž - déšť - VietnamTravel

Jak jste si mohli přečíst v první části,

nyní se podíváme, jak takové jedno odpoledne tady vypadá a jak se zde počasí během cca 3 hodin změní.
Vyjel jsem pro benzín  něco po 16hod. Poslední foto je někdy kolem 19hod. Všechno se odehrává do 5 km od mého domu na cestě k em Huong.

Sousedka jede domů z pole. Vedro je nesnesytelné.

To lupení je krmení pro prasata.

Takhle se nám tady teď rozkvetlo za domem slepé rameno místní říčky.

Vlevo je čaj. Náš čaj :) Máme svůj, a je fakt dobrý.

Nekvete tam jenom tamto co je na předchozím snímku,

kvetou tu i lekníny.

A na zahradě se rozkvetl asi ibišek.

No zahrada, trochu silné slovo. Je to spíše okraj zahrady.

Za touto džunglí je právě ta čajová plantážička a rameno řeky.

A jedeme. Slunce pálí jako pominutý.

Kopečky.

A už se to valí.

Ještě jeden rychlý snímek fagriky (asi na zpracování mramoru), a rychle se schovat.

Do dvou minut prší.

Měl  jsem to akorád.

Prší.

Přes silnici se honem rychle snaží schovat poslední opozdilci.

Dešti se nechce přestat, tak si cvakám na pumpě.

Tyhle to měli taky tak tak.

Je tady i slepice...

Nevím jestli tankovala, ale vypadá to spíše že ne.

A holub... a bordel...

Schválně kdo ho najde (holuba) :).

A je po dešti.

Ještě sem tam kapka, přesně nastává ta chvíle,

o které jsem psal.

Měli by jste slyšet ten koncert v žabím podání.

Zelená se stává skutečně zelenou.

Prach je pryč...

Už se to začíná opět nějak zatahovat.

Ten strom v popředí. Co to je, kdo to ví?

Ano je to papája.

No do Bac Son to máme pouze 50 km.

To je sice fajn, ale tam nepojedeme.

Ten dům na rozdíl od motorky samozřejmě není můj.

Ale je pěkný, to se musí nechat.

Pasačka buvolů.

Nic zvláštního, naprosto běžná věc tady.

Spíše mi šlo o kontrast s kopci za ní.

A když pasačka, tak proč ne pasáček...

Těch kopců v okolí se stále nemohu nabažit.

Na některé jsem se pokoušel i dostat.

Bohužel vždy bez úspěchu.

Momentálně je čas sázení rýže. První sklizeň byla asi před měsícem.

Kam to asi koukají. Že by na rýži?

Ne ne ne...

Povídají si s tou paní na předchozím snímku (je schována za paní v pravo).

Rýžová sláma se většinou pálí. Tady na tu hromádku ale nezapoměli.

To je schválně, chovají se v ní takoví červy.

Pracuje se stále. Není času na zbyt.

Hodně slečen tady pase.

Pozor nezaměňovat s ČR. Tady pasou, nejsou paseny. :)

Prostituce je zde na veřejnosti absolutně vyloučená.

A stejně tak je čas sklizně kukuřice.

A kluci chytají ryby, protože se díky dešti zvedla hladina v zavlažovacích kanálech.

Ty bílé čelenky znamenají smutek. Museli být ten den na pohřbu.

Nosí je při pohřbu všichni pozůstalý.

Kočárky tady neexistují. Děti se nosí zásedně takhle.

Začíná poprchávat.

Tenhle pán ale musí pokračovat v opravě protrhnuté hráze.

Může za to déšť co byl před chvílí. A nový se žene.

A už zase prší...

Stihl jsem se schovat pod jednu stříšku.

Tenhle déšť trval dlouho.

Možná 3/4 hodiny.

Každý pospíchá.

No jsou i tací, kterým to nevadí.

Mají totiž techniku :).

Je krátce po dešti, a obloha se začíná opět protrhávat.

Ale co hlavně, začíná se stmívat.

Celý proces stmívání je ve všech podobných oblastech jako je Vietnam,

zkrácen na pouhých pár minut.

No ještě nějaký ten kopeček,

a rychle domů.

A podívejme se. Pumpa kousek od té naší se asi přeorientovala na lodní dopravu.

Projíždět podobná místa, není nic příjemného.

Nejde o vodu, ale jde o to,  že nevíte jak je kde hluboká, a hlavně kde je jaká díra.

A že díry tady jsou někdy skoro bych se nebál říct jámy.

Tenhle to projel, ale utopil motorku.

Tohle ovšem není nic tragického.

Když se vylije voda z rýžových polí, nebo potok je to horší.

Bano, šutry a k tomu kolikrát až 40-50 cm sloupec vody.

To je potom jako řeka. Odnáší to motorku i s vámi.

A tady jí máme, už chybí pouze první parník.

Krátké video, jak to tam vypadalo.

Na závěr jsem ještě udělal pár snímků na dlouhou expozici.

Mám rád podobné snímky na rozhraní dne a nocí.

A čeho jiného než okolních kopců.