Ha Long, Cat Ba, SaPa - VietnamTravel

Predevcirem v nocnich hodinach jsme se vratili trochu predcasne [o tom pozdeji] z sestideniho vyletu. No ale abych to upresnil. Vsechno bylo strasne moc narychlo. Nekdy kolem sedme hodiny mi zazvonil telefon a v nem uplakany hlas me kamaradky. Stale dokola opakovala " Prijed hned ".

Netusil jsem co se stalo, protoze jsem se to zkratka po telefonu nedozvedel. Sedl jsem tedy na motorku a jel jsem zjistit co se stalo. Uz cekala na silnici. Na zadech mela muj batoh s laptopem. Jeli jsme do restaurace. Tam jsem se dozvedel, ze pojedeme do nejakeho mesta. Stale jsem nevedel proc a na jak dlouho. Stale jen plakala a opakovala nazev mesta. Naivne jsem si myslel, ze to bude nejakych 30km. Vubec me nenapadlo zeptat se kde to je. Vratil jsem se tedy domu pro par veci na sebe, pas a penize. Vyjeli jsem smer Hanoi. Jedeme hodinu, a ja se ptam jak daleko jeste pojedeme. Nevi. Navic nema prilbu. Zastavuji u jednoho obchodu a kupujeme prilbu. Mezitim co si vybira jestli modrou, cernou, zelenou a ja nevim jakou jeste, namackavam jmeno mesto do Iphonu. Malem jsem skolaboval - 268km. Celych 5km od Ha Long. Parada 60 km od domova a ja mam sebou pouze 2 kosile, jedny rifle a jedny kratasy. Ani fotak jsem si nebral. Ujedeme jeste asi 100 km a ubytovavame se v jednom z hotelu. Druhy den pokracujeme smer Ha Long. Prijizdime kolem poledne a teplo je nesnesytelne. Rozhodujeme se, ze jeste ten den pojedeme lodi na ostrov Cat Ba. Vsechno jde podle planu. Odjezd je asi za hodinu. Akorat na to se najist a zaparkovat motorku. Vubec nechapu jak je mozne, ze na tak obrovskem parkovisti jaky je u pristavu nejde zaparkovat na delsi dobu nez 12 hod. No nic zkousim stesti u benzinove pumpy. Mam stesti. Za prislusny poplatek no problem. Problem ale byl s nasim odjezdem. Porad to protahovali, pak zase ze cekame na autobus s turisty a ja nevim co jeste. Nakonec se po 4 hodinach cekani a vecneho dohadovani nalodujeme a vyplouvame smer Cat Ba. Prvni zastavka je navsteva krapnikove jeskyne na jednom z ostruvku. Je to pekny, ale uz jsem tu jednou byl, tak moje nadseni neni takove jako em Huong. Poprve u more, poprve na lodi, a poprve v jeskyni. Musela si to patricne uzivat. Druha zastavka u plovouciho mestecka, kde prodavaci na lodickach prodavaji ovoce, napoje a mistni cetky. Dostavame nabidku projizdky na kanoi do jedne laguny ukryte opet jak jinak nez v jednom z ostuvku. Ostrovu je v cele zatoce Ha Long vice jak 3000. Tahle nabidka tu pri me posledni navsteve nebyla. Tehdy bylo sotva 15C s destem a tak posledni vec co by si clovek pral bylo koupani. Nicmene dnes je spalujici vedro a tak neodmitame a jedeme. Vjizdime do diry ve skale. Je tak nizka, ze se musim sklonit. Po cca 30 metrech se pred nami otevira nepredstavitelna nadhera. Laguna je priblicne 200 metru v prumeru a kolem dokola ji lemuji hory porostle tropickou vegetaci a  tak 70-80 metru vysoke. Voda je az neprirozene azurova, bez jedine vlnky a vsechny ty skaly se v ni odrazi jako v zrcedle. Skaci do vody, ktera musi mit hodne pres 30 stupnu. Dalo by se rict raj. Opravdu jsme si to uzili. Sami dva ticho klid jenom more...

Průchod do laguny.

Ha Long

Ha Long a naše loď.

Asi po ctyrech hodinach prijizdime na ostrov Cat Ba. Ale bohuzel na druhou stranu ostrova nez potrebujeme. Neni tady nic jen pristav a dva nejaci policisti. Nezbyva nez mototaxi a 25 km napric ostrovem. Ostrov je nadherny. Jenom hory a prales. Asi po pravu je vetsina ostrova narodnim parkem. Dokonce jsme cestou videli i opice a na vietnamske pomery i hodne ptaku, a sem tam i nejakou tu jesterku. Pekny, moc se mi to libilo. Ubytovavame se, a pomalu se zacina stmivat.

Západ slunce na ostrově Cat Ba.

Nocni zivot tady na Cat Ba diky turistum funguje na jednicku. Na nabrezi se kazdy vecer na podiu stridaji zpevaci a tanecnici. Hezke, a navic zadarmo :). Dva dny si uzivame koupani a relaxaci. Bylo to fajn. Pote nasledoval prejezd zpet do Ha Long a jeste tyz den jsme vyjeli smer SaPa. Ubytovali jsem se opet v nejakem hotelu a dalsi den k veceru uz jsme byli o 600 km jinde a to v Lao Cai. Je to mesto lezici na hranicich s Cinou. Reka zde oddeluje Vietnam od Ciny. Jeli jsme asi 2-3 km pri brehu a na druhe strane ( cca 50 metru ) jsme pozorovali cinske stavby a cinsky masakr v podobe nepredstavitelneho poctu lidi. Pak jsme zasli na veceri. To bylo take zajimave. Meli jsme pro sebe salonek v 7 patre s vyhledem na reku a jiz zminenou Cinu. Personal jak nosil chody tak vzdy klepal, zouval se a uklanel se. Bylo to az komicke. Ale me se to libilo. Po veceri jsme jeli do SaPa. Je to z Lao Cai 35 km do kopce. Kopec je to opravdu prudky a navic plny ostrych zatacek. Jede se to vice jak hodinu. Projizdi se skrze mraky, destem a s pribivajici nadmorskou vyskou se i patricne ochlazuje. Ovsem pohledy do udoli a krajiny celkove vse mnohonasobne vynahrazuji. Kdyz pri tom zapada slunce a krajina dostava takovou tu typickou teplou zlatou barvu, je to balzam pro oko. Pro moje oko mozna, ale em je zmrzla jako preclik. Klepe se tak, ze malem spadla z motorky. Dal jsem ji moje rifle a kosili. Vypadala jako strasak do zeli. Kalhoty o pul metru delsi a o kosili radeji ani nemluvim :) . Po prijezdu do SaPa si to musela sundat, protoze by nas snad ani nikde neubytovali. Ubytovavame se ve stejnem hotelu jako jsem spal pri me prvni navsteve. Je z neho dokonaly vyhled na druhou nejvyssi horu Vietnamu Fan Si Pan ( 3143 m ). Jeste tyz den jdeme koupit bundu a boty pro em. Ty jeji trepky a kratke tricko fakt nic moc do podminek nahorni plosiny. SaPa je hezka. Em se moc libila. Hlavne  turisti, evropske restaurace a shopy. Neznala to a tak si to uzivala. Ja jsem si zase uzival Fan Si Pan. Vsechny dny byl pocely den videt. Nadhera. I prochazky po minoritnich vesnickach a v terasovitych ryzovych polich stali za to. Videli jsme zde v jednom baru i finale mistrovstvi sveta.

Nějak takhle to v baru vypadalo.

Bylo to dobry. Super atmosfera. Nekolik desitek Spanelu a Holandanu v dresech fandili jak o zivot. Em koukala. Nakonec i Spanele vyhrali takze paradicka. Prekvapilo mi, jak po zapase podavali Holandane ruce Spanelum a prali jim k vitezstvi. Nejsou preci jenom vsichni fanousci tak trochu na hlavu. Pili jsme pivo a patricne si to vsechno uzivali, i kdyz tou dobou bylo diky casovemu posunu jiz skoro pet hodin rano.

Vyhled z pokoje na Fan Si Pan.

No ale abych se vratil k prvni vete. Posledni den odpoledne mi volali z domova, ze nas dum  vykradli. Super prisel jsem o vsechno. Okamzite jsme se vraceli domu. Kolem treti hodiny rani jsme dorazili do Thai Nguyen, a cely nasledujici den jsem stravil na policii. I kdyz zlodeje chytili, nic z veci samozrejme nemeli. Takze No very good day for my... Ale to nebylo vsechno. Jeste jednu hodne moc dulezitou vec jsem se behem naseho vyletu dozvedel. Ale to az priste. Bylo by toho najednou trochu moc...