Potulování džunglí - VietnamTravel

 

Miluji džungli,

 

nějak takhle bych dvěma slovy mohl popsat můj vztah k lesům subtropického a tropického pásu.

Asi jako každý kluk, jsem si i já v hlavě promítal příběhy, které bych v budoucnu rád prožil. S přibývajícím věkem, jsem určité pohledy a názory přehodnocoval, avšak myšlenka na deštný les mi neopustila.

Přeci jen byla trochu jiná doba, což přidávalo mému snění ještě více exotična a dobrodružství. Dnes v době internetu a špičkově natočených dokumentárních filmů ve Full HD Definition, se možná trochu vytrácí kouzlo dálek a nepoznaného. Pravdou je i to, že v dnešní době není až takový problém, některé z těchto míst navštívit.

Můžete namítnout finance, čas apod.. Nechce se mi ale věřit tomu, že pokud někdo o něčem sní, a jeli to alespoň teoreticky někdy v budoucnu finančně reálné, aby si svůj sen odepřel.

Možná právě následující řádky vás nalomí, a urychlí vaše rozhodování. Je ale naopak možné, že to dopadne přesně obráceně.

Představa je jedna věc, a skutečnost druhá.

Konkrétně pro džungli to platí dvojnásob.

 

 

p1130248

Probouzející se les.

 

 

Zelené okouzlení

 

Dnes se podíváme na ostrov Cat Ba, který je největším z ostrovů v zátoce Ha Long. Abychom se na Cat Ba dostali, musíme přejet kus po moři. Na výběr máme ze dvou míst, a to jak z Hai Phong, tak z Bay Chai. Na ostrově na nás čeká přesně to, za čím jsme přijeli. Hornatý terén, přes který je přehozen zelený koberec.

 

Je naprosto lhostejné, jestli je člověk v amazonském, africkém či asijském lese. Záplava zeleně ve všech možných odstínech, je všude naprosto stejná.

Na první pohled možná ano, ale při vstupu do útrob lesa si nelze nevšimnout rozdílů. Tím prvním, a asi největším je terén. V amazonském lese prakticky nejde vystoupit na břeh. Ještě pěkných pár (možná i desítek) kilometrů chrání les mangrovy. Oproti tomu je na ostrově Cat Ba terén víceméně kamenitý a neprůchodný. To není na škodu, ba právě naopak.

Je to víceméně jediná možná ochrana proti vymýcení. Neříkám, že stoprocentní, ale je. Na Srí Lance jsem viděl odlesňování ve velkém. Doslova před očima padali stromy jako sirky. Stromy, které tam rostli po staletí, aby jejich život zmařil řetěz motorových pil během několika málo minut. Tohle je strašná podívaná, kterou bych nikomu nepřál. V jihoamerickém deštném lese jsem nic podobného naštěstí neviděl. To ovšem neznamená, že se tam odlesňování neprovádí. Opak je smutnou pravdou. A to dokonce v takové míře, která je jen za letošních pět měsíců pětinásobně vyšší oproti stejnému období loňského roku (viz. oficiální zpráva Brazílie). O Borneu a Madagaskaru se raději nebudu ani zmiňovat. Palma olejná, tolik potřebná pro náš blahobyt, si žádá své - prostor.

Při vzpomínce na indiány žijících na březích Orinoka, na místech vzdálených několik dní jízdy lodí od okolní civilizace, stejně tak na lidi žijící na podobných místech v Asii, mi bolí u srdce ještě víc. To co dokáží tito lidé, stejně tak to co znají, není otázkou moderního vědění. To je výsledek po staletí trvajícího učení, založeném na jednoduchém principu - pokus, omyl. Skutečně každý list, každá rostlinka a každý kořen, má v sobě ukryto svoje malé tajemství. Totéž platí i o hmyzu, a vlastně o všem, co se v této biologické strojovně, jak je také někdy deštní les přezdíván, nachází.

Člověk, jakožto tvor inteligentní, vnímavý a učenlivý, by se měl k přírodě umět chovat. Bohužel, k věčné škodě nás všech, si o sobě myslíme, že všechno víme, a že si všechno vyrobíme a vysvětlíme. Možná, ale aby jednou nebylo pozdě...

Někde jsem četl slova, která mluví za vše.

 

Přírodu jsme nezdědili od svých rodičů, nýbrž ji máme zapůjčenou od svých dětí.

 

Omlouvám se, ale trochu jsem se nechal unést emocemi. Pojďme tedy zpátky k tématu.

 

 

dscn2507

Příjezd na ostrov Cat Ba.

 

 

Cat Ba nabízí něco, co bychom jinde ve světě hledali jen obtížně. Může za to velikost ostrova, který má délku, jen něco málo přes 25 km. Je příjemné se v jeden a týž den potulovat džungli, a poté se vykoupat na jedné z opuštěných pláží s pískem v barvě zapadajícího slunce. Takovýto luxus může nabídnout pouze ostrov. Ve srovnání například se třemi týdny, které jsem strávil v amazonském pralese, je tahle varianta šíleně krásná.

 

 

p1120985

Klášter na ostrově.

 

 

Nicméně samotná návštěva lesa je obdobná. Nejen zelená barva deštné lesy charakterizuje. Druhou věcí, která je shodná pro většinu lesů v tomto klimatickém pásu, je vlhko. Vlhko je slabé slovo. Vzduch je vodou nasycen natolik, že je prakticky nemožné poznat, kdy prší, a kdy ne. Relativní vlhkost se blíží k hranici 100%, a teploměr ukazuje číslice v rozmezí 30 až 35. Tohle je prales, jak ho známe.

Ovšem na Cat Ba je tomu jinak. Tři, možná čtyři měsíce v roce zde teplota klesá jen těsně nad hranici 10°C. Tenhle fakt je dalším z podstatných rozdílů, čímž se Cat Ba liší. Naopak ve zbývajících měsících roku zde panuje spalující vlhké vedro. Tahle kombinace tepla a zimy není typická pouze pro tento ostrov, ale potažmo pro celý sever Vietnamu. Les se díky těmto teplotním výkyvům proměňuje do podoby, která se slovy jen stěží popisuje. Namátkou uvedu jeden příklad. Je přinejmenším hodně zvláštní, když vedle sebe roste borovice a banánovník. No vidíte, a tady je to možné.

Teď mi napadlo, jak na mě Cat Ba zapůsobila napoprvé. Bylo to v únoru. Veliká zima, a do toho déšť, který zahalil kopce do mlžného oparu. Nevím přesně proč, ale připadalo mi to, jako bych se ocitl v nějaké scéně z filmu Avatar. K dokonalosti chyběl pouze nějaký modrý drak. Asi takhle mám ostrov Cat Ba zarytý v paměti.

 

 

catba

Samé kopce a les.

 

 

dscn2639

Milovník přírody si při podobných pohledech do krajiny, musí užívat.

 

 

Nečekejte zázraky

 

Šance, že v džungli uvidíte tygra "face to face", je menší než ta, že v džungli napadne sníh. Tohle je největší zklamání většiny neznalých. V reálu by se procházka lesem dala přirovnat k peklu na zemi. Samozřejmě v místech kde jsou prosekány stezky, tomu může být jinak. Skutečnost je ale taková, že pouhé 3% veškerých slunečních paprsků dopadají na zem. Z této informace lze jednoduše usoudit, že v džungli je šero, a člověk toho moc nevidí. Asi ze všeho nejhorší je dotěrný hmyz. Moskyti, a všemožná jiná protivná "havěť" vyžaduje svůj podíl v naturáliích - vaší krví.

Propocené věci a kůže politá slaným potem zážitek z procházky zmnohonásobuje. Do toho všeho kluzké bahýnko, popadané větve apod., mají za úkol jediné - sejmout vás k zemi. Aby se vám nepadalo tak lehce, všelijaké liánky a větévky se vám zasekávají do pokožky, abychom si pád ještě více užili. Ani metr vám prales nedá zadarmo. Ani na okamžik vám nedá odpočinout. Člověk si po chvíli připadá bezmocný, a začíná rezignovat. Jen tupě jde a myslí na jedno, ať už je konec.

Tak tohle je také prales.

 

 

dscn2587

 

 

Když se nad tím vším dokáže člověk povznést, tak se mu za odměnu otevírají pomyslné dveře do naprosto jiného světa. Džungle žije. Neskutečně žije. Všechno bují, roste, a bojuje o každý centimetr čtvereční. Takové zvuky, které les bez přestání vydává, bych se nebál přirovnal k řevu. Všude kolem vás se něco děje. Stačí se jen na chvíli zastavit, a dívat se. Každou minutu, a na každém metru, se odehrávají stovky drobných příběhů a tragédií. V korunách stromů se za praskání větví prožene rodinný klan opic. Možná bystrým zrakem zahlédnete mezi listím na kmenu stromu velkého gekona, agamu či například některého z hadů. Paprsky slunce prodírajíc se spletí stromů, aby si našly cestu k zemi, prosvítí tu a tam obrovské pavučiny, které připomínají umělecká díla mistrů. Poletující pestrobarevný motýli a volání papoušků, prožitek dolaďují k dokonalosti.

Tohle všechno člověku nikdy žádný film, byť je třeba ve 3D, nemůže nabídnout.

 

Tohle se musí zažít.

 

A to je také poslední z tváří džungle, kterou jsem se vám dnes pokusil přiblížit.

Na závěr zbývá otázka.

 

Stojí to vůbec za to?

 

Věřte mi, že všechno to nepohodlí za to opravdu stojí.

 

 

dscn2607

 

 

les

Jeden z výtvorů, které dokáže příroda vykouzlit.

Dlažba v podobě erodovaného vápence.

 

 

2222222

 

 

p1120821

 

 

p1130222

 

 

111111111

 

 

22222

Zapomněl jsem se zmínit o květinách.

Sebekrásnější orchidej ve váze nebo v květináči,

se nemůže rovnat té, co kvete vysoko nad vámi v korunách stromů.

 

 

dscn2616

 

 

11

A po tom všem si můžete vychutnat západ slunce nad zátokou Ha Long Bay...

 

 

Pořídil jsem pár krátkých a roztřesených záběrů z lesa. Smyslem tohoto videa by měly být zvuky. Snad se mi to alespoň trochu povedlo, a vy uslyšíte volání džungle...

 

 

                               

    Pro vyšší rozlišení, prosím přepněte do 1080p.