Z nové zahrady - VietnamTravel

Dnešní krátký příspěvek píši v rychlosti, a tak ho prosím berte spíše jako relaxační záležitost ve smyslu "...aby řeč nestála".

Jak jistě mnozí z vás ví, bydlíme nyní  přechodně v domě rodičů mé ženy. Fotky z domu raději publikovat nebudu, protože se jedná o příliš silnou kávu, určenou pouze pro odvážné. :)

Vše nepříjemné co nás za poslední měsíc provázelo, se nějakým způsobem překonat dá, ale mnohem horší je to s internetem. Ten nám sice do domu zavedli, ale neustále nefunguje. Nevím proč, ale připojit se do sítě, je malým zázrakem. A tak místo toho, abych komunikoval s okolním světem, běhám s reklamacemi po úřadech.

Jak už to tak ve Vietnamu chodí, i banální věc může být takměř nepřekonatelný problém.

No nic. Snad se vše manželce podaří do mého dalšího návratu domů vyřešit.

Domů se dostávám jen velice málo, a to ještě na velmi krátkou dobu. Nicméně poslední dvě noci jsem doma strávil. Mezitím co manželka sbírala krabi a šneky pro přípravu večeře, já jsem si krátil dlouhou chvíli focením fauny a flóry, která se momentálně na naší nové zahradě nachází.

Manželka při lovu...

Také jsem to zkoušel, a musím se přiznat, že krabi chytat neumím.

Oprava, chytat je umím, ale špatně. Jejich klepýtka jsou pokaždé mnohem rychlejší, než moje reakce.

Což následně hodně moc bolí...

Huong bere všechny. Od krabích miminek, až po krabí babičky.

Naštěstí se krab množí rychlostí blesku...

Ananasy už mají pomalinku po sezoně, ale i tak jich je stále dost na to,

aby byl každý den alespoň jeden po večeři.

Tohle ovoce je dobré a sladké,

ale bohužel nevím, k čemu jeho chuť přirovnat.

Naopak tohle je mírně kyselé.

Velice šťavnaté, a údajně potlačuje žízeň.

Mohu potvrdit, skutečně je tomu tak.

Papája.

Velice dobré a sladké, ale opět neznám český název.

Několik málo květů.

Stejně jako u předchozího květu, ani u tohoto nemám sebemenší tušení, o jaké rostlině je řeč...

Nejsem dost dobrý botanik... opět nevím.

Tohle ovoce, znám naopak velmi dobře.

Není snad dne, kdy bych alespoň jeden banán nesnědl.

Trs banánů není nic lehkého...

Pitaya, neboli dračí ovoce.

Jedná se o plod kaktusu. Konzumuje se jeho dužina, která je bílá s množstvím drobných černých semínek.

Pokud se nepletu, jde tohle ovoce zakoupit i v supermarketech v Evropě.

Zajímavý je i veliký bílý květ Pitaya,

který kvete pouze jeden den, a navíc v noci. Následný den, je k vidění pouze jeho uvadající torzo.

Takhle krásně se rozkvetl plácek o velikosti několika metrů čtverečních.

"Pavouček" asi tak 10cm velký, který je již ve stádiu posmrtném.

Jeho kolega jen o pár listů dále, se naopak těší velmi dobrému zdraví.

Vážka žrala vážku za letu.

Když už ta co byla žrána zaživa nemohla, usedla na list, ale určitě ne kvůli tomu, abych mohl fotit...

Jeden exemplář z mnoha desítek druhů koníků, kobylek a sarančat.

Tenhle pavouček s velikostí ne větší než nehet,

mi přišel hodně zajímavý. Jestli je jedovatý netuším, ale jeho barva by tomu mohla nasvědčovat.

A další Hop.

Strašilka.

Zahlednout jí je otázkou velké náhody, protože opravdu vypadá jak klacík.

Tyhle šneky s ulitou napůl schovanou, jsem viděl poprvé.

Nemůže chybět žába.

Žab je tu milion, a máme jich desítky i různě po domě.

Cikáda, nebo něco jí hodně příbuzného.

Tenhle hmyz má na svědomí ten zvuk cirkulárek, který se line z džungle.

Nějakého broučka jsem musel také zvěčnit...

Nakonec jsem si nechal motýli.

V horku, které tady momentálně panuje, využívají každou loužičku k občerstvení.