Zabíjačka - VietnamTravel

Jsou čtyři hodiny ráno, a prší. Prší vlastně v jednom kuse už od včera. K dešti se navíc přidalo i znatelné ochlazení způsobené tajfunem, který se přehnal před pár dny.

Já bych raději spal.

Vrátil jsem se totiž včera v noci po náročném týdnu, a po více jak osmdesáti kilometrové jízdě v silném přívalovém dešti, domů.

Bohužel.

Parta dvou řezníků, je opačného názoru. Dneska ráno, se bude "vraždit".

Nevím proč zrovna dnes, ale to je jedno. Přemáhám se, oblékám si nepromokavou bundu, abych se za necelých deset minut společně s již zmíněnými pány, pokoušel doslova přervat stokilového čuníka přes metrovou betonovou zídku chlívku, ven na zahradu.

Asi po třetím, nebo po čtvrtém pokusu, se nám to konečně podaří.

Myšlenka možná dobrá, ale jaksi páni řezníci zapomněli na fakt, že prase se dobrovolně nedá. Následuje honička jak z nějakého akčního amerického fimu.

Po půl hodině nahánění vzdáváme.

Tma je jako v pytli, všichni jsme promoklý až na kost, zatímco si čuník vesele a v klidu, přerývá záhony mezi ananasy.

O jakékoliv, byť i náznakem humálnosti, nemůže být ani řeč. Není čas. Za hodinu, musí být maso rozbouráno a připraveno k drobnému prodeji.

Na řadu přichází jakýsi metrový hák ve tvaru písmena S, jehož spodní konec, je zbroušený do hrotu.

Je vidět, že pán to už někdy dělal. Po dvou třech chvatech zasekává onen hrot do horního patra prasečího rypáku.

Pak už to jde ráz na ráz.

Zpacifikování, odtažení pod světlo do kuchyně.

Neomračuje se, vše se odehrává za plného vědomí čuníka!!!

Podobně jako u nás, následuje chytání krve.

Jediný rozdíl je v tom, že se krev chytá do nasyceného slaného roztoku.

Nedojde tak ke srážení krve, a zároveň s tím odpadá i nám známá fáze míchání.

Jako na jatkách.

Já se na fotce tvářím, jako že jen tak držím nohu "aby se neřeklo",

ale opak je pravdou. Bylo to spíše jako u vibrátoru, a navíc to hodně klouzalo.

Já jsem měl jsem jediný úkol, nepustit.

Splněno, i když s velkým úsilím.

Následují shodné operace, jako při české zabijačce.

Odštětinování,

vykolení, chcete-li vykuchání,

za nezbytné asistence osvětlovače (táta mé ženy),

 aby za dalších čtvrt hodiny, mohlo být dílo dokonáno.

Nemohl jsem opomenout portrétek na rozloučenou.

Na řadu přichází transport do masny.

Pozn.: Maso je "jako živé". Vyladit správné vyvážení, není legrace.

Jestli jsou Vietnamci v něčem výjimeční, tak je to v přivazování čehokoliv, a čímkoliv na motorku...

Odjíždíme...

Díky tomu, že už je bráška naložený na motorce,

si může sestřička dalších pár týdnů užívat výsostného privilegia - má kotec sama pro sebe.

Přesouváme se o necelých dvě stě metrů k silnici, kde už na nás čeká provizorní prodejna.

No, ale ještě předtím se musí prasátko rozbourat...

Je půl šesté ráno, a prodejna může otevřít pro zákazníky.

Někdy kolem půl deváté, nezbyde po čuníkovi ani kostička...

Tak asi nějak takhle probíhá vietnamská zabijačka.

I když je zde maso poměrně drahé (110 Kč/kg), jde na dračku.