Nový podnájem - VietnamTravel
Po několika málo dnech se hlásím ze svého nového působiště, a nejméně do konce roku tomu nebude jinak.
Hned na začátek upozorňuji, že fotky mého nového domu jsou pouze pro silnější povahy, protože k evropskému standardu to má hodně daleko.
Jak jistě víte, obdžel jsem naprosto neočekávanou výpověď, a nezbývalo mi nic jiného, než se vystěhovat. Naštěstí se mi dostalo až nezvykle mnoho nabídek - od velkého domu počínaje, a miniaturní místnůstkou konče.
Zcela logicky následovalo kolečko prohlídek.
Nakonec jsem si vybral místo, které se mi zdálo jako nejideálnější k poměru cena/výkon.
Původně jsem zvažoval velký dům u silnice, ve kterém jsem chtěl podnikat. Ovšem že ne sám, ale s kamarádem Čechem, který do té doby podnikal na jiném místě v Asii. Ten dlouho zvažoval za mnou do Vietnamu přijet, ale na poslední chvíli se bohužel rozhodl pro krátkodobý návrat do Evropy. Samotnému mi připadalo nesmyslné rozjíždět bussines. Opravdu jsem se nechtěl svázat s každodenní starostí o podnik.
Další zajímavou nabídkou byl dům s velkou zahradou na celkem opuštěném, ale zároveň velmi krásném a klidném místě. O něm jsem hodně moc uvažoval, ale pouze do té doby, než jsem byl přítelkyní donucen k odproštění se od této myšlenky. Jako argument použila bezpečnost. Neměla tím na mysli mojí bezpečnost, nýbrž bezpečnost mého mini majetku.
Když o tom teď přemýšlím, tak musím uznat, že měla asi pravdu. Opravdu riziko toho, že mi někdo v mojí nepřítomnosti dům vykrade, by bylo nejspíše hodně vysoké.
Ten bílo-flekatý zázrak, tak to je on ...
Prošel jsem i několik jedno pokojů na privátech. Na jednu stranu je sice příjemné nebýt sám, ale na druhou stranu to sebou přináší i mnoho negativních vlastností.
Zkrátka a jednoduše, nemůžete si dělat, co chcete.
U jednoho z pronajímaných pokojů, jsem byl téměř na 90% rozhodnutý, že toho půjdu. Dokonce jsme se již domluvili na sepsání smlouvy. Místo bylo dostatečně vzdáleno od hlavní silnice, a cesta u domu končila. Odpadaly tím problémy spojené s tím, že se například někdo bude potulovat kolem domu apod. Opět ale zapracovala snaha mé přítelkyně, která navečer přišla s informací, že jeden ze synů oné rodiny, je narkoman.
Opět by prý bylo pouze otázkou času, kdy bych měl byt vybílený.
Račte vstoupit...
Abych to zkrátil.
Dopadlo to tak, že jsem zvolil domek, který můžete vidět na přiložených fotografiích. Je cca 250 metrů od hlavní silnice, a má zahradu 100m2. Ta je navíc obehnána typicky vietnamským dvoumetrovým plotem. Což jsem uvítal. Přeci jenom pocit, že vás nikdo neokukuje, je příjemný. Další výhodou je zadní vchod do zahrady, ke kterému vede příjezdová cesta skrze políčka se zeleninou. Anonymita návštěv je zachována. Ne že bych něco chtěl skrývat, ale přeci jen, člověk nikdy neví, kdy se to může hodit.
Pohled do betonové zahrady.
A obráceně - ze zahrady na dům.
Ta místnost za mříží, je budoucí kuchyně.
Zadní vchod.
Domek má celkem čtyři místnosti a jednu malou koupelničku, která se však ani v nejmenším nemůže rovnat té, kterou jsem měl před tím.
Poslední, a zároveň jedna z nejdúležitějších věcí, která vedla k mému rozhodnutí, byla smlouva.
Mám podepsanou smlouvu do konce kalendářního roku (Vietnamský zákon), a dále pak smlouva o smlouvě budoucí na další rok. Případná výpověď ze strany pronajímatele by měla být uchráněna. Z mé strany naopak není uplatňována žádná sankce, a to ani v případě, že bych dům opustil před jejím uplynutím.
Pohled z hlavní místnosti.
Za místností vpravo je "koupelna", a za dřevěnou mříží vlevo je kuchyně.
Překrásná hrášková malba dodává celému domu svěží nádech... :)
Aby nebyla pouze pozitiva, zmíním také nějaké to negativum.
Když se odprostím od poněkud "sparťanského" stylu bydlení který mám před sebou, tak ještě jedna věc stojí za zmínku.
Dům jsem převzal (a to v pravém slova smyslu), jako holobyt. Výjimkou budiž postel, i když bez matrace.
Vietnamci spí v lepším případě pouze na prknech, přes které je položena rýžová rohož, a v tom horším na rohoži na dlaždicích.
Od předvčerejška na prknech spím i já...
PS: Nenechte se mýlit, není to tak strašné, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Na pravo od vchodu je ložnice.
Zatím pouze postel, ale později snad bude i něco víc.
PS: Na posteli leží to, bez čeho by tento web jen stěží existoval - SONY VAIO.
Dva dny přemlouvání, uplácení a nekonečných dohadů s radostným koncem.
Jsem připojen k internetu přes ADSL 1MB - 24 hodin denně a s neomezenými daty. Pravda, něco to stálo, ale nečekám v pořadníku. Ten může trvat jak tři dny, tak třeba tři měsíce. Alespoň takhle mi to ochotně vysvětlila paní na poště.
Abych mohl alespoň nějak začít fungovat, musel jsem narychlo nakoupit několik nezbytných věcí.
Dekou s polštářem počínaje, přes mini sporák, venkovní kamínka na brikety, úklidové nástroje, stůl a židle, a konče pánvičkou.
Momentálně procházím rychlokurzem - učíme se vařit po vietnamsku.
Em Huong se mi pokouší každodenně zasvěcovat do tajů vietnamské kuchyně. A já jako správný chlap, nechápu, nerozumím, neznám.
Prostě mi to vyhovuje, a jí se naopak líbí, že mi může uvařit.
A tenhle klenot jsem narychlo vytvořil z podlážky, která tvořila jakýsi pomyslný plot na zahradě...
A překvapivě měla i správný rozměr.
Samozřejmě jedná se o velmi provizorní "kuchyňskou linku",
kterou hned po mém návratu (odjíždím s klienty) předělám.
Čeká mě na domu, ale stejně tak na i zahradě, hodně práce...
Ale ten pocit, který mám když píší tyto věty venku pod přístřeškem, a nikde neslyším žádný klakson, pouze ptáky a žáby, je k nezaplacení...
A to je asi tak pro začátek všechno.
No a u domu mám i zahrádku...
Pohled do ulice.
No a na závěr jedno malé překvapení.
Tenhle ptáček - zpěváček byl dar.
Každé ráno mi bude na zahradě krásně popěvovat.
PS: A málem bych zapoměl, ještě dostanu nového psa.