Ostrov pepře, a rybí omáčky - VietnamTravel

Phu Quoc.

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal několik málo řádků. Poslední měsíc jsem stále někde pryč, a domů se dostávám spíše jen výjimečně.

Nových zážitků mám nepřeberně, a fotek ještě víc. Jen ten čas nemám. Abych se v tom všem nějak vyznal, musím navázat tam, kde jsem skončil.

Tím byla návštěva ostrova Phu Quoc.

Společně se svojí manželkou, jsme strávili na ostrově deset dní. Ubytováni jsme byli u našeho kamaráda, který zná ostrov "jako své boty". Projezdili jsme ostrov křížem krážem, navázali několik nových kontaktů v resortech, a samozřejmě se koupali. Bylo to velice příjemných deset dní, za co ještě jednou musím příteli poděkovat.

Aby nebylo vše tak jednoduché, pátý den ráno mi zazvonil telefon, a na druhé straně mi policista suše konstatoval, že máme dům kompletně vykradený. Nikdy bych nevěřil, že kompletně může znamenat naprosto vše. Vše co jsem po svatbě nakoupil (lednička, postel, spotřebiče do kuchyně apod.), změnilo po týdnu svého majitele. Dokonce i žárovky a vypínače. Zloději byli "natolik chytří", že odřízli i železnou trubku vodovodního řádu. Neuvědomili si, že je pod tlakem. Voda několik hodin stříkala a vytvořila po domě celkem slušný bazén.

Dílo bylo dokonáno.

Jako bonus navíc, jsme po příjezdu dostali od majitelky výpověď. Do deseti dnů jsme museli dům opustit. Jako důvod použila větičku, že jsme moc rizikový. Budou nás prý vykrádat stále, a jí ničit majetek. Podotýkám, že jsem vše uvedl do stavu, v jakém se dům nacházel, když jsem si ho pronajímal.

Mělo to i jednu výhodu. Při stěhování, se vše vešlo do jedné malé igelitové tašky. To zvládla moje žena sama, protože já jsem byl tou dobou s klienty.

Nastěhovali jsme se provizorně do domu rodičů mé ženy, a od včera mám konečně i internet.

Situace se na čas uklidnila, a to je hlavní.

Další problém byl s mým novým vízem, který je také na nějaký čas (jeden měsíc) zažehnán.

Naopak i několik pozitivních zpráv stojí za zmínku. Asi tou nejdůležitější je ta, že manželka je zdravá, a náš první potomek bude holčička.

Já jsem také zdravý, a mám práce nad hlavu. A to je hlavní.

Všechno špatné, je pro něco dobré.

Takhle to v životě zkrátka chodí, a ani Vietnam není v tomto směru výjimkou.

Západ slunce.

Ostrov Phu Quoc se nachází pod nejjižnějším cípem Vietnamu, a jen necelých pět kilometrů od Kambodže. I když jsme byli na ostrově v období dešťů, rozhodně není čeho litovat.

Ostrov je jedním slovem překrásný.

Na rozdíl od jiných ostrovů v subtropickém pásmu, se nejedná o žádnou placku. Naopak je kopcovitý (nejvyšší hora 600 m.n.m), a zelený.

Má ještě jednu zvláštnost. Je zde jediné místo ve Vietnamu, kde lze pozorovat západ slunce do moře. Nemohu si pomoci, ale tento "kýčovitý" jev je krásný. Sedět si jen tak na pláži, a nechat se ovíjet teplým vánkem. Kochat se pohledem na slunce, které mění svou barvu od žluté, přes růžovou, až po tu, která celou oblohu i moře zbarví do krvava.

Kdo zažil, ten ví, o čem mluvím. Ostatním vřele doporučuji!

Nejen západy slunce stojí za to. Naopak i východ slunce má něco do sebe. Den se probouzí, a první sluneční paprsky se prodírají lehkým oparem. Všechny barvy dostávají sytost, a zelená je opravdu zelená. Osobně mám východy slunce ještě raději, než západy. Nejde jen o sytost barev, ale i o fakt, že se vše probouzí k životu. Ptáci zpívají jak o život, a začíná ranní shon. Tržnice běží na plné obrátky, všechny pouliční hospůdky jsou nabyté k prasknutí, a na každém metru se něco děje.

Naprosto ideální čas na to, aby si člověk trochu přivstal, a vrhl se do spárů nového dne plnou parou. Jestli západ slunce stojí za to, tak o jeho východu, to platí dvojnásob.

Všechno tohle může ostrov Phu Quoc nabídnout.

Východ slunce.

Východ slunce v přístavišti.

Co by to bylo za ostrov, kdyby nenabízel pláže. Na rozdíl od thajských destinací se na Phu Quoc potkáte jen " s hrstkou turistů", což se nejspíše v brzké době částečně změní, ale i tak je to velmi příjemné.

Když jsem napsal, že se to v dohledné době nejspíše změní, tak musím vysvětlit proč. Důvodem je stavba mezinárodního letiště, které bude přijímat dálkové lety z celého světa, a pobyt by měl být na ostrově bez vízové povinnosti. Již nyní probíhá na ostrově výstavba silnic, nových resortů a ostatní infrastruktury. Jak to celé dopadne se musíme nechat překvapit, ale snad se z ostrova nestane druhé Krabi, Phuket, či Ko Samui. Vzhledem ke vzdálenosti a politickému zřízení, by to nemuselo být tak divoké, ale člověk nikdy neví...

Jedna z pláží.

Dnes je však na ostrově naprostá volnost, a najdete zde několik desítek kilometrů prázdných pláží. Pro milovníky procházek je to hotový ráj na zemi. Hodiny nepotkáte jediného člověka, vyjma pár rybářů, kteří mají u pobřeží svoje chýše.

Povětšinou zlatavě žlutý jemný písek, palmy a pampa. Tak tolik v krátkosti popis většiny pláží. Ovšem jsou i místa, kde je písek sněhově bílý, což mají na svědomí rozdrolené korály. Ano i podmořský život je zde pestrý, a taktéž milovníci šnorchlování, či potápění si přijdou na své.

Pláže s bílým pískem.

Bohužel jsem v té době ještě neměl nový fotoaparát, a ten starý si s kontrastem jednoduše neporadil.

A ještě jednou.

Na ostrově se dá lenošit bez přítomnosti ostatních lidí, což právě předvádí moje žena.

Kluci z rybářských chýší.

A podruhé...

Období dešťů.

Jak jsem se již zmínil v úvodu, byli jsme na ostrově v období dešťů, a skutečně nám první čtyři dny propršelo. Nebylo to nic katastrofálního, ale nejlepší dobou pro návštěvu ostrova, je podzim až jaro.

V období dešťů je moře částečně neklidné (vlny), a kromě deště, může být i silnější vítr. Nicméně se teplota i v tomto období pohybuje nad třiceti stupni, a teplota moře je na tom velmi podobně.

Moře v období dešťů.

Rybolov.

Sušené ryby, krevety, pepř, a další mořské plody.

Podobně jako na jiných místech ve Vietnamu, tak i na Phu Quoc probíhá ranní a večerní trh. V těsné blízkosti přístaviště, tak můžete zhlédnout to, co moře nabízí. Ryby a mořské plody všech velikostí a tvarů, až po pepř a rybí omáčku. 

Tržnice.

Samozřejmostí je i pestrá škála ovoce a zeleniny. I když se na ostrově moc zeleniny neprodukuje (dokonce zde není jediný buvol), i tak se jedná o velice slušnou nabídku.

Ananasy, manga, banány a Chôm chôm, jsou nejčastějším ovocem, se kterým se na ostrově potkáte.

Tržnice.

Výroba ledu pro rybářské lodě.

A prší a prší...

Tuhle hromadu ulit a korálů, mají na svědomí rybáři. Respektive jejich sítě, které likvidují vše, co jim stojí v cestě.

Sušení mořští koníci.

Nezbytné afrodiziakum...

No a kdo chce ještě silnější dávku sexuální výkonosti, ten si koupí živé...

Jestli je ostrov opravdu něčím pověstný, tak je to pepř, a rybí omáčka.

Viděl jsem pepř i na Srí lance, ale nejsem si zcela jistý, jestli se tam keře pěstovali stejně jako tady. Když jsem pepřovou plantáž uviděl poprvé, myslel jsem si, že zde pěstují chmel. Opravdu mi to na první pohled připomínalo chmelnice.

I sklizeň probíhá podobně jako u chmele. Otrhávají se jednotlivé kuličky, které se poté suší na slunci. Jedná se o velmi pracnou a časově náročnou práci. Bohužel výkupní ceny jsou momentálně velmi nízko (cca 90Kč/kg), což má za následek snižování jeho produkce. To je samozřejmě velká škoda, protože Phu Quoc pepř, je ve světové gastronomii pojmem.

Každý návštěvník ostrova má jedinečnou příležitost zakoupit si pepř jak černý, tak bílý. Cena za kilogram se pohybuje v rozmezí 130-180 Kč/kg.

Pepřová plantáž.

Stejně jako pepř, tak i rybí omáčka z ostrova, je světovým pojmem. Ta nejkvalitnější se vyrábí rok, a její cena se pohybuje přímo u producenta kolem 70-90 Kč za litr. Výroben je na ostrově hned několik desítek. Dokonce i v hlavním městečku Đông Dương, jich najdete hned několik. Poznáte je na dálku. Jejich charakteristická vůně, se nedá přehlédnout. Nejedná se ovšem o nic nepřekonatelného, ale spíše o nahodilý jev, který je cítit jednou, možná dvakrát denně. Podle mých zpráv, by měli všechny centrum města opustit do deseti let. Důvodem jsou klienti drahých 4* hotelů, kteří si nepřejí čas od času tento nelibý závan, jinak velmi lahodné tekutiny, za svoje peníze připomínat.

Otázkou je, jestli to není na škodu. Jednoduše omáčka tu byla dávno před turisty, a dle mého názoru, vše co její výrobě předchází (včetně občasného závanu), k ostrovu neodmyslitelně patří.

Výrobna rybí omáčky.

Již jednou jsem se v článku zmínil o pampě. Pestrá vegetace, je dalším z lákadel tohoto ostrova. Celý ostrov je plný kopečků, které pokrývá bujná vegetace. I pro milovníky tripů v džunglích, či po řece proplétající se pampou, je postaráno. Je zde hned několik moc pěkných turistických stezek. Zároveň se naskýtá možnost návštěvy jedné z mnoha malebných rybářských vesniček, které se ukrývají v deltách obklopenými mangrovými porosty.

Možností je mnoho, a jak jsem se v článku několikrát zmínil, ostrov Phu Quoc je překrásný.

Navštívení tohoto kousku země (65km na délku), rozhodně stojí za návštěvu.

Džungle.

Ovoce Chôm chôm.

Pohled z letadla.

PS: To rozmazání má na svědomí okénko Bombardieru společnosti AirMekong.