Jak jsem "chytal" lelky - VietnamTravel

Lelek džunglový(Caprimulgus asiatica).

Poměrně často, se jen tak potuluji po parku a okolí resortu. Mohlo by to vyznít skoro až masochisticky, ale skutečně se prodírání křovinami a spletí všeho možného (všechno neskutečně píchá a škrabe), odreaguji a vyčistím si hlavu.

Především mapuji druhovou pestrost ptactva, které se v této lokalitě nachází. Jsem v tropickém pásmu (pozn. Vietnam má dvě pásma - tropy a subtropy), a tak je celkem logické, že je tady teplo. Na písečných dunách se teplo mění na spalující vedro. To je hlavní důvod, proč si sebou většinou neberu foťák. Jsem líný se sním tahat, ale zároveň sám sobě pokaždé nadávám, proč jsem si ho jenom nevzal...

V odpoledním žáru se ploužím několik stovek metrů pouštní dunou k místu, kde se nacházejí větší ostrůvky vegetace. Spalující slunce, jakoby zastavilo v dunách život. Nikde není vidět náznak, byť i minimálního pohybu. První dojem v písečném království navozuje v člověku pocit marnosti a zoufalství. Dobrovolně by v nekonečných kopcích písku a polosuchých keřů, nemohlo nic žít. Skutečnost je přesně obrácená. I v tomto "nehostinném" prostředí je život.

Například mi překvapilo, kolik druhů travin v písku roste. Povětšinou jsou to takové ty trávy, kterým zahradníci říkají okrasné. Nejen trávy, ale i množství hmyzu, ještěrů a plazů se v poušti vyskytuje. Jenom se to chce vydat v jinou denní dobu. Buď brzy ráno, a nebo naopak v noci.

Prodírám se křovím a do škrábanců po těle se vlévá pot. V duchu se proklínám, kam že jsem to zase vlezl. Hledám cestu zpátky na otevřený prostor, když se necelé dva metry přede mnou něco vznese, a rychlostí blesku zmizí o kus dál v křoví. Leknutí, a zvědavost současně, mi vyvádí z letargie. V momentu zapomínám na škrábance, a hurá za oním přízrakem...

Bohužel jsem po delším hledání nenašel nic, co by se jen zdánlivě podobalo opeřenci.

Po návratu domů jsem začal hledat na List of birds of Vietnam, o jaký ptačí druh se konkrétně mohlo jednat.

Nakonec jsem našel. Na 90% se jednalo o lelka.

Nikdy předtím jsem lelka neviděl. Možná že jsem ho potkal, ale jeho perfektní maskování a naprostá nehybnost, ho dělá v přírodě doslova neviditelným.

V souvislosti s tím mi napadla myšlenka, že vlastně ani nevím, co vyjadřuje rčení CHYTÁ LELKY.

Na internetu jsem našel docela zajímavé vysvětlení.

Lelek je pták. U nás žije Lelek lesní. Je velký jako kos, hnědý a poměrně nenápadného vzhledu. Má velké oči a hubené nohy. Při letu je slyšet plácání jeho křídel. Loví drobný hmyz, ale až navečer. Jinak sedí jak přikovaný celý den na větvi stromu a ani se nehne.

To dobře věděli ptáčníci, kteří v dřívějších dobách chytali ptáky na lep (viz rčení chytnout na lep) Na tohle chytání se pořídilo vodorovné prkénko na nožičce, které se pomazalo lepem a nasypala návnada. Lep nedal přilétnuvšímu ptáčkovi odlétnout, přichytil se většinou za pérka na letkách.

A ptáčníci dobře věděli, že lelek lesní se nikdy nechytil. Přes den seděl na větvi, v noci chytal létající hmyz a to se tedy lepu vyhnul.
A protože lelka lesního nelze chytit, pak ten co "chytá lelky" nedělá prakticky nic, jen tak zírá...

Lelek džunglový(Caprimulgus asiatica).

Lelek džunglový(Caprimulgus asiatica)

Ve Vietnamu žijí 4 druhy lelků.Lelek džunglový se vyskytuje v celé jižní a jihovýchodní Asii. Lelkové jsou ptáci s podvečerní a noční aktivitou. Přes den odpočívají na zemi, a nebo na větvích stromů nízko nad zemí. Z tohoto důvodu mají krátké nohy (pozn. skutečně mají srandovní chůzi). Živí se hmyzem, který chytají v letu do otevřeného zobáku. Zobák mají pro tento způsob lovu patřičně přizpůsobený - je široký a rozeklaný. Kolem ozobí mají vousy, které údajně slouží k detekování hmyzu. Mají velké oči s reflexní sítnicí, která jim umožňuje noční vidění. Jejich hnědo-kropenaté zbarvení a reflex nehybnosti, je dokonale maskuje před predátory při odpočinku a hnízdění.

V noci vydávají tito ptáci zvláštní druh zpěvu, který by se dal přirovnat k rychle skákajícímu pingpongovému míčku, který se naráz zastaví. Dlouho před tím jsem si lámal hlavu nad tím, kdo tento zvuk vydává. Prochodil jsem hodiny s baterkou a pohledem do korun stromů. Dneska už vím, že se jednalo o zpěv lelků...

Zde si můžete hlas poslechnout:

Caprimulgus asiatica

Pozn. Pokud bylo moje druhové určení správné, nechápu proč se jmenuje Lelek džunglový. Spíše by se pro něj hodilo Lelek pouštní :).

Déšť se blíží...

Uplynulo několik dní, než jsem se na ono místo vrátil. Tentokráte vybavený fotoaparátem. Zákon schválnosti chtěl, abych to neměl tak snadné. Začaly se valit černé mraky od západu. Tady přes den skoro nikdy hustě neprší, pouze občas krátce a lehce mrholí. Z devadesáti procent prší až po setmění. To je způsobené tím, že přes den se voda odpařuje a tvoří mraky. Po setmění se nepatrně ochladí (někdy se k tomu přidá ještě vítr od moře), a to stačí k tomu, aby voda spadla zpátky z nebe na zem. Je to takové malé perpetum mobile.

Lelek džunglový(Caprimulgus asiatica).

Když už jsem obětoval tolik chůze, a byl skoro u cíle, nemohl jsem jinak, než pokračoval dál. Přibližně sto metrů před našim prvním společným setkáním jsem zalehl do písku, a začal se pomalu plazit. Po pár metrech mi bylo jasné, že jsem udělal neskutečnou hloupost. Nevzal jsem si dlouhé kalhoty a košili. Jemný písek je jako brusný papír, který se zadírá do kolen a loktů. Ještě druhý den mi kolena, a hlavně lokty, pálila "jako čert". Do toho všeho se navíc pěkně rozpršelo. Chránit foťák nebylo čím, protože všude (a to doslova) jsem měl ten zatracený písek.

Byl jsem ale tak blízko, že v této fázi to vzdát, jednoduše nešlo.

Po dvou hodinách plazení v písku a dešti, jsem se konečně postavil. Promáčený na kost (viz.poslední fotka) si zapáluji rozmáčenou cigaretu, a pociťuji spokojenost.

Měl jsem nafoceno.

Euforie skončila velice rychle. Promoknutí a pálení po celém těle nebylo nic tragického, horší to bylo s mým Sony Nex5N. Ten byl obalený pískem a promáčený až na chip. Dostal jsem o něj strach (skutečně brzy), a polo během v nepřestávajícím dešti jsem chvátal domů, abych ho vyčistil a vysušil.

Naštěstí všechno dopadlo dobře, Sony stále funguje :).

Lelek džunglový(Caprimulgus asiatica).

Při prohlížení fotek mi proběhlo hlavou, že se na místo musím ještě vrátit. Opravdu sám sebe nechápu, co jsem tím zamýšlel. Ležícího ptáka, jinak zachytit nejde. O nějaké fotce v letu s mojí technikou a rychlostí s jakou lelek ze země startuje, mi muselo být naprosto jasné, že se jedná o velkou utopii.

Pro druhý pokus jsem si vybral den s typičtějším počasím - rozpálený písek a azurová obloha. Plahočil jsem se stejnou trasou, ale tentokráte v kalhotách a košilí s dlouhými rukávy. Opět plazení, opět písek všude, a opět naprosto stejné fotky.

Až na dvě.

Zcela náhodou jsem se stal svědkem jednoho úžasného (myšleno z mého pohledu) setkání, o kterém si povíme příště.

Tak a tohle je konec příběhu o lelcích.

Cestou domů jsem pro Vaší představu nafotil několik málo fotek v teplém zapadajícím slunci.