Jeden rok - VietnamTravel

Dnes se v krátkosti zmíním o jedné osobní, nicméně pro mě velmi důležité, události. Popravdě řečeno, ani jsem se o ní neměl v plánu rozepisovat na webu. Ne snad že bych nechtěl, ale spíše proto, že jsem zapomněl. Nic zvláštního. Za rok se mi to povedlo (údajně?) nejméně čtyřikrát.

Ale abych nezdržoval, půjdu rovnou k věci.

Dne 19.3.2011 jsme společně s mojí přítelkyní Em Hương oslavili (trochu nadnesené slovo) výročí jednoho roku.

Malý drobný dárek ode mne...

Oslava byla střídmá a s nádechem nějaké vietnamské tradice. Teda asi, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem musel zrovna v onen den zrýpat jedno z mých polí. Má sice pouhých šest metrů čtverečných, ale i tak.

Pak taky nechápu, proč jsme nemohli zajít někam na večeři.

To by bylo sice fajn, ale já se na místo toho hodinu a půl dusil kouřem při rozdělávání kamínek na uhelnou briketu (s tím nákupem kamen jsem si dal...), abych se následně věnoval krájením zeleniny a škrábáním brambor k večeři. Vše jsem završil zabitím kuřete z mého nového velkochovu nosnic. Začal jsem hodně ambiciosně se třemi, ale nyní už mi zbyly pouhé dvě slípky.

Mám vážné obavy, že pokud to půjde tímto tempem, tak můj chov drůbeže zanikne ještě rychleji, než začal.

No nic...

Kamínka.

Zapálit v nich uhelnou briketu, je pouze pro trpělivé a naprosto vyrovnané povahy,

což já rozhodně nejsem...

Jedno z políček.

To druhé je podstatně větší. Bohužel je nefotitelné, protože momentálně připomíná spíše džungli.

Všechny slova napsané výše berte trochu s nadsázkou.

Nerad bych, aby to vyznělo, že si nějak stěžuji. To vůbec ne, ba právě naopak.

Jsem spokojený a moc šťastný.

Tentokrát jsem nezapomněl, a koupil kromě růže i malý dortíček, čímž jsem si pochopitelně šplhnul.

Pro zajímavost se nemohu nezmínit, o dvou zajímavostech, které sobotu 19.3. 2011 provázeli.

Po třech dnech nepřetržitého deště a zimy, se udělalo krásně. Právě na tento den připadl i úplněk měsíce (viděli jsme ho), který byl  tentokrát výjimečný tím, že byl (alespoň to všude psali) o 12% větší než obvykle. Snad jen jednou za 15-20 let se měsíc přibližuje k zemi takhle blízko. Dokonce jsem někde na internetu četl, že při dobré viditelnosti, šlo zahlednout stopy Neila Armstronga, a to běžným loveckým dalekohledem :). Dalekohled nevlastním, tak nedovedu posoudit...

Nevím, jestli se jednalo o shodu náhod, nebo zdali šlo o jakési znamení.

Na odpověď si budu muset s Em Hương ještě nějakou dobu počkat...

Tuhle fotku jsem dostal za úkol vložit pro kamarádky.

Opět nechápu proč, ale slib plním...