Zase volně létá - VietnamTravel

Pokud se nepletu, nikdy v minulosti jsem se nezmínil o dobrovolných aktivitách, které v rámci svých možností provozuji. Ani do budoucna nic podobného zveřejňovat neplánuji. Myslím si, že podobné činnosti jsou dobrovolné, a neměli by sloužit ke svému zviditelňování, a už vůbec ne k reklamě.

Tento příspěvek berte prosím pouze jako informaci toho, co všechno je ve Vietnamu možné.

Nechci se kasat, ale svých 20 min. v televizi, nemá hned tak někdo :). Musím na sebe skromně prozradit, že v tomto oboru nejsem žádným nováčkem. Moje čtvrté vystoupení na televizní obrazovce, se muselo zákontě na kvalitě podepsat.

Pochopitelně žertuji!

Moje vystoupení bylo stejně (ne-li více) zoufalé, než všechny předchozí dohromady.

Jak jsem se dostal před kameru.

Všechno začalo cca před měsícem, když se mi podařilo v horách vyměnit (za několik kartonů cigaret) mladého dravce. Přivezl jsem ho v pytli domů s tím, že ho co nejrychleji vypustím na svobodu. Jakožto absolutní laik, jsem raději zaslal email kolegovi na hanojskou univerzitu. Potřeboval jsem radu ohledně stravy, a zároveň jsem chtěl slyšet jeho názor na místo vypuštění. Proběhlo mezi námi několik telefonátů, a rozhodnutí padlo na NP BaBe. Dva dny poté jsem odvezl ptáka do parku, kde jsem ho předal do péče místním rangerům.

Tím jsem celou věc považoval za uzavřenou.

Alespoň do té doby, dokud mi nezavolal ten samý pán kterému jsem posílal email. Vyslovil přání, jestli bych se mohl osobně zúčastnit vypuštění. Popravdě jsem trochu váhal, protože se mi nechtělo jet 150 km na jezero, ale nakonec jsem souhlasil.

Až do odjezdu jsem žil v naivní představě. Předpokládal jsem, že přijedu do parku a podívám se na nějakého pána co vyhodí ptáka do vzduchu. Scenáře bývají při podobných akcích pokaždé stejný, a to včetně jejich koncovky - jídla a pijatiky.

Jenže všechno bylo to trochu jinak.

Delegace z Hanoje nepřijela sama. Doprovod jí dělal televizní štáb. To byla trochu čára přes rozpočet.

Absolutně jsem s něčím podobným nepočítal!

Snad nejhorší na tom všem bylo, že televizní dodávka svojí přítomností vyvolala patřičný rozruch. Kompletně celá vesnice se přiběhla podívat, co se děje. Předvedl jsem se naprosto znamenitě. Stál jsem přede všemi jako idiot, blekotal nesmysli, čímž jsem všechny znamenitě bavil!

Na Ba Be bylo do té doby jen hodně málo lidí kteří mi neznali. Dneska je tomu jinak. S vysokou pravděpodobností mi znají (minimálně z vyprávění) všichni.

Celá tahle seznamovačka proběhla před domem rodiny mého přítele Anh Dang, kterého mnozí z Vás znají. Jedná se o dům, do kterého jezdím s lidmi již několik let. Anh Dang měl bezpochyby obrovskou radost, protože jeho tržba za nápoje (a posléze za jídlo), musela více než dostatečně vynahradit mojí půlroční absenci s klienty.

Po seznámení a občerstvení, začala organizace. A jak jinak, než pěkně po vietnamsku - ten bude tamhle, bude se tvářit takhle apod.. Moje role měla být tou hlavní. Zároveň se měl celý dokument pojmout jako žití a (ne)úspěchy cizince ve Vietnamu.

Moc pěkné.

Vydali jsme se sborem ke kotvišti loděk, které nás měli dopravit na druhý břeh.

K naprosté dokonalosti chyběl pouze Leonardo, a mohli jsme z fleku začít natáčet Titanik II. Moje obnošené hadry by byly naprosto ideální pro roli bezdomove z podpalubí.

Přepluli jsme na druhý břeh, kde nás již čekali zaměstnanci parku, z nichž jeden svíral v ruce ten samý jutový pytel, který jsem před několika dny do parku přivezl. Po pěti stech metrech chůzí lesem, jsme byli na místě. Pod vyhlídkou, kde se měla estráda odehrávat.

A taky že se odehrála.

Všechny ty nácviky a cvičné výšlapy na rozhlednu, dusno, teplo, a ta ostuda... škoda slov.

Nakonec všechno dobře dopadlo, a já mohl vypustit dravce tam kam patří - do volné přírody na svobodu.

Přihlížející se rozešli stejně rychle jako se seběhli, a já natočil slíbený rozhovor (mimochodem natáčeli jsme snad na všech místech národního parku). Výsledek mého snažení by se měl objevit v TV do měsíce. Už teď je mi špatně, a svírá se mi břicho....

Zbytek dne jsme zakončili na stejném místě, na kterém jsme všechno dopoledne začali - v domě Anh Danga.

Fotíme se navzájem.

Na závěr se nemohu nezmínit o jedné velmi potěšující zprávě.

Po více jak roce a půl, mi při večeři byla přislíbena (místním úředníkem) licence na kánoe.

I když se celou akcí podařilo zachránit pouhou jednu malou kapičku v moři, rozhodně to stálo za to!

Pokud někdo z Vás v budoucnu zavítá do krásné krajiny NP jezera BaBe, možná mu při troše štěstí vysoko nad hlavou zakrouží, náš dnešní hrdina...

PS: Jistě jste si všimli, že jsem se ani jednou nezmínil o jaký konkrétní druh se jedná. Jsem zvědavý, kdo jeho rodové a druhové jméno uhádne :).

Na Vaše odpovědi se těším na Facebooku.

Malá nápověda. V dospělosti může dorůst do 5 kg, a za jeho odchyt, zabití, či obchodování, hrozí dle vietnamského zákona pokuta do výše 50.000.000 VND (cca 2500 USD), a vězení až na tři roky.