Den plný překvapení - VietnamTravel

V prvné řadě bych se rád omluvil za absenci aktualizace webu a veškeré elektronické pošty. Za necelé dva měsíce jsem od Vás obdržel necelou padesátku emailů. Pomalu se jimi začínám probírat, a slibuji, že se v řádu několika málo dní pokusím všechny zodpovědět.

Původně jsem chtěl přidat několik málo vět, týkajících se posledních dvou cest na sever. Skutečně jsem si připravil o víkendu fotografie, a začal psát článek. Nechybělo mnoho, a byl by již zveřejněný. Když jsem byl s psaním tak ve třech čtvrtinách, stalo se to, co se v létě stává často - výpadek proudu. Samozřejmě jsem průběžně nezálohoval. Během sekundy byla práce několika hodin navždy ztracena. Mohl jsem si nadávat pouze sám sobě.

Následná nechuť, spojená s dalšími odstávkami elektrické energie mají za následek aktuální stav, který vidíte sami.

Dnešek byl v mnoha směrech infarktovou záležitostí. Abych vysvětlil souvislosti, musím začít pěkně od začátku.

Moje přítelkyně dělá zítra první závěrečnou zkoušku na vysoké škole pedagogické. Zkoušky a testy budou trvat celkem tři dny. Právě dnes (a nebo potom až za další měsíc), měla nemocnice v Hanoi volný termín. Ráno po šesté hodině ranní jsem společně s přítelkyní vyjel směr Hanoi. Chtěl jsem jet autobusem, ale na naléhání em Huong jsme jeli na motorce. Měla pravdu. Pokud jsme se měli vrátit zpátky domů v nějakou rozumnou hodinu (chtěla se učit, a k tomu spalující více jak 40°C vedro), ani žádná jiná možnost nepřipadala v úvahu.

Po vyšetření se potvrdilo to, co jsme asi 3 týdny tušili - těhotenství 11 týdnů.

Tahle velice šťastná zpráva netrvala dlouho. Přesněji řečeno, pouze do té doby, než jsme přišli na parkoviště před nemocnicí. V záplavě stovek motorek jsme hledali tu naší. Po půl hodině jsme to vzdali. Motorka tam zkrátka nebyla. Rozpoutal se kolotoč hledání s ostrahou, přivolání policie, a konče sepsáním protokolu. Výsledek byl takový, že moje Yamaha Exciter, už není moje. Takřka na den přesně jeden rok od koupě, změnila svého majitele.

Strávili jsme společně desítky hodin, a to za všech možných i nemožných klimatických podmínek. Probrázdili jsme více jak dvacet tisíc kilometrů. Byla také první, se kterou jsem nepěkně havaroval. Nikdy a nikde mi nenechala na holičkách.

Skutečně jsem jí měl svým způsobem rád, a ani ve snu mi nenapadlo, že bychom se mohli rozloučit takovýmto způsobem.

Vyšetřování probíhalo typicky po vietnamsku. Neskutečně mnoho papírů, chytrých a "důležitých" řečí, aby to nakonec i po vietnamsku skončilo. Byl jsem na závěr policií ujištěn, že dopadení majitele, případně nalezení motorky samotné, se rovná nule. Vyšetřování ukončili slovy "ten den prý ukradli pouze jednu...".

Jaká útěcha.

Tím neustálým zoufalým pobíháním po parkovišti, si em Huong navíc přivodila úpal. S největší pravděpodobností se na jejím stavu podepsaly i výčitky, že to byla právě ona, kdo chtěl jet na motorce, no a bezpochyby i její gravidita. Začínala omdlívat a zvracet. Museli jsme navštívit nemocnici podruhé. Tentokrát byla ihned hospitalizována. Problém byl v tom, že jsme se museli dnes vrátit domů, protože jsme k tomu měli hned několik velmi závažných důvodů. Za prvé ty zítřejší testy, a za druhé její rodiče netuší absolutně nic ohledně stavu, ve kterém se momentálně nachází. Co by jim způsobila tahle informace, a v těchto dnech, raději ani nedomýšlet.

Čekají nás společně v nejbližších dnech a týdnech, nepředstavitelně těžké chvilky. Tahle kapitola je na "very long time", a proto jí raději přeskočím. Byly by to pouhé spekulace, co by bylo, kdyby bylo. Až bude něco konkrétnějšího, tak zcela jistě poinformuji.

Pokoušel jsem se vyjednávat s nemocnicí, jakožto s majitelem parkoviště. Chtěl jsem vědět, proč platím poplatky za hlídané parkovné apod. Obvolával jsem i nějaké známe, ale ani z jejich úst, jsem moc pozitivních slov neuslyšel. Parkoviště je sice jakoby hlídané (fyzicky je tam hlídač), ale poplatek se vztahuje prý na to, že zde mohu parkovat. Nakonec to dopadlo tak, že mi domluvili v jednom oficiálním Yamaha shopu 20% slevu na nákup nového motocyklu. Jako druhou a zároveň i poslední laskavost, mi odpustili poplatky spojené s krátkodobou hospitalizací a vrácení peněz za ultrazvukové vyšetření (pozn. ultrazvuk stál 1200 Kč).

Tenhle boj trval skoro dvě hodiny. Nezbývalo mi, než jít do Yamahy a koupit nový stroj. Zapomněl jsem, že jejich nabídka měla platnost pouze do konce tohoto týdne.

V prodejně jsem se dozvěděl další velmi zajímavou informaci. Oproti loňskému roku ta samá motorka o 25% podražila. Zavolal jsem do prodejny v Thai Nguyen kde jsem můj první Exciter koupil (a následně servisoval), abych se dozvěděl jejich aktuální cenu. Ujistili mi, že oni jí mají ještě o 10% dražší. Co k tomu dodat. Nechybělo moc, a mohl jsem být hospitalizovaný taky...

Celá věc skončila nákupem nové Yamahy Exciter. Naprosto stejná (až na lehký facelift), avšak v bílo černém podání.

Dva měsíce mojí práce jsou v ... Je také pravdou, že by mi tak jako tak čekala na staré moto totální generálka.

Jedna z posledních foto...

A tady je její nástupkyně.

Ve čtyři hodiny odpoledne propustili em Huong a mohli jsme vyjet na první takměř stokilometrový výlet směr Thai Nguyen.

Aby toho nebylo málo, tak ještě než jsme opustili Hanoi, spustil se déšť. A ne jen tak ledajaký. Pořádný a nefalšovaný tropický liják. Do dvaceti minut se silnice proměnily v řeku. Cesta domů nám trvala oproti normální hodině a půl, necelých pět hodin. Promoklý na kost, s první zátěžovým testem Excitera jsem v devět navečer odemykal vstupní dveře u mého domu.

Nejen že voda má proud, ale hlavně ukryté díry jsou nevyzpytatelné.

Foceno Iphonem.

A nejen to, ale i voda na svíčce apod.

Tady se mi částečně podařilo zachytit pád při najetí do jedné z děr.

Unavený jsem vypil kafe a šel spát.

Nespal jsem dlouho. V půl jedenácte večer bouchání na dveře domu. Popsat jak jsem se lekl, snad ani nejde.

Zmatený a rozespalý jsem se zeptal kdo je a co chce.

Policie, policie.

Tohle se mi ještě za celou dobu co jsem ve Vietnamu nestalo. Dovnitř vstoupili dva policisti, a procházeli se s baterkami domem. Chtěli můj pas, a další informace. Posléze jsme společně jsme šli k paní, co mám od ní pronajatý dům, aby se opakoval naprosto stejný scénář. Opět bouchání na dveře a prohlídka domu. Asi půl hodinový rozhovor (skoro až výslech) a sepsání protokolu. Výsledek je nejasný. Z nějakého důvodu se jim nelíbí, že mám dům sám pro sebe. Mluvili o nějakém zákonu, čemuž jsem moc nerozuměl. Takže mi možná ještě čeká vystěhování. Opravdu netuším, co to všechno mělo znamenat. Jsme s majitelkou na zítřejší odpoledne předvolány na policii. Co se bude dít, je zatím ve hvězdách.

Ať byl dnešní den jakkoliv nepříjemný, v tom nejdůležitějším byl krásný.

A když bude všechno v pořádku, tak za několik málo měsíců, bude o jednoho človíčka na světě víc.