Poslední tři dny jsem strávil v Hanoi. Zítra ráno se přesouvám do města Bac Ninh.
Tak nějak na nic kromě práce není čas. Většinu času trávím obchodními schůzkami a jednáními, obědy a hlavně přejezdy. Přesunut se z bodu A do bodu B je mnohdy horor. Nic na tom nemění fakt, že se jedná pouze o přejezd několika málo ulic. Hanoi je přeplněná motorkami. Jsou všude, a to po celý den.
Je docela dost pravděpodobné, že přibude v Hanoi o jednu motorku navíc. Alespoň po dobu pracovní části týdnu se budu muset (ač nedobrovolně) pracovně přesunout do Hanoe. Nechci ale předbíhat, všechno je momentálně ve fázy vyjednávání.
Podvečer proměňuje tolik typické uličky pro Hanoi do ještě více kouzelnější podoby. Při večerních procházkách a touláním se historickým centrem jsem se pokusil pořídit pár fotografií, a pomocí nich částečně přiblížit atmosféru noční Hanoe.
Fotografování v noci má několik háčků. Dlouhé časy vyžadují stativ, který samozřejmě nemám. Musím si vystačit s jeho náhradou v podobě motorky, přilby, popelnice a já nevím čeho všeho. Druhým problémem je pohyb. Myslet si, že pět až deset sekund potřebné pro expozici se nikdo nepohne, nikdo neprojde před foťákem, případně neprojede auto, motorka, kolo apod., je naprosto naivní utopie. A tak nezbývá nic jiného než snímky opakovat, opakovat, a opakovat...
Nakonec se mi snad něco povedlo, ale všechny ty vůně, klaksony, hudba a všudypřítomný hluk se mi zachytit nepodařilo. Na to je totiž každý fotoaparát krátký.
Nezbývá než každému doporučit, aby alespoň měl jednou to štěstí, a navštívil nějaké asijské město. Vidět ten šrumec na vlastní oči. Mohu stoprocentně potvrdit, že se bude jednat o zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Hanoi zcela jistě obsadí v pomyslném pořadí jedno z předních míst.
Příjezd do Hanoe od letiště Noi Bai.
Na tomhle místě se mýchají dva světy.
Na jedné straně ten nejprostší život a na té druhé billboardy, a nejmodernější technika
v podobě letadel, drahých aut a luxusních hotelů.
Pokaždé se zastavuji u stále stejného stánku na kafe a ledový čaj.
Jedna z nepopulárnějších her.
Neznám ani její název, ani její pravidla.
Několikrát jsem se pokoušel pochopit, ale nepodařilo se... .
Prodavačka cukrové třtiny.
Jak se asi onen oráč cítí.
Dívat se na přistávající letadla den co den. Možná sní, možná ne...
Vážně by mi zajímalo co se těmto lidem asi honí hlavou.
Kukuřice
Pařená, vařená, grilovaná...
Stačí si jen vybrat tu pravou.
Žakie, JackFruit, (Artocarpus heterophyllus).
Nasládlá a osvěžující chuť. Plody mohou mít až 10kg.
Vjezd do Hanoe, se podobá vjezdu do vesnice.
Tržnice, vede tržnice a potulující se krávy.
A prodavači všeho.
Ještě se prokličkovat mezi nimi a pak už hurá směr centrum.
V pozadí most přest Rudou řeku.
Zátiší s mojí motorkou.
I taková je Hanoi.
Pečené kachny.
Jsou moooc dobré.
Centrum u Hoàn Kiếm.
Záchod u restaurace v centru.
Jen pro silnější povahy.
Na závěr - žiji :)
S majitelkami restaurace. Nenechte se zmátnout jejich výškou.
Stojí na postely a já vedle :))