Dopravní nehody - VietnamTravel

Jsou dny, které nepatří mezi ty šťastné. Jsme na tom všichni stejně. Ani já nejsem vyjímkou. Za poslední 4 dny mi postihlo hned několik hodně nepříjemných věcí. Počínaje vykradením a konče... no to raději necháme na jindy. Mám hodně pesimistickou náladu a jsem ze všeho tak nějak smutný a bezradný. Proto dneska také něco pesimistického pro Vás.

Klasika Hanoi ve špičce...

Vietnam a doprava to je kapitola sama pro sebe. Je tady neskutečné množství motorek, kol a do toho auta, autobusy náklaďáky. Jízda v takovém provozu vyžaduje značnou dávku odvahy a trpělivosti. Nerespektují se zde snad žádná pravidla. Jezdí se vlevo, v pravo, červená nečervená, prostě děs běs. Do toho všeho buvoli, koně, různé samochody apod. Mám několik videí, které dám na YouTube a okazy na ně přidám na www. O tom jak se zde respektují pravidla apod. se zníním v samostatném příspěvku. Je to tak trochu na delší povídání. Dneska něco k nehodám.

Je nasnadě, že při takovém to provozu musí zákonitě chtě nechtě ke kolizím docházet. Následky jsou povětšinou tragické. Ono totiž v kraťasech a gumových pantoflích moc šancí člověk nemá. Jediná poviná výbava je přilba. Ale pouze pro dospělé. Konkretně pro lidi od určitého věku. Kolik to ovšem je, se mi nepodařilo zjistit. Typuji tak 15-16 let. Do té doby se jezdí bez přileb a v neomezeném počtu pasažerů na jednom motocyklu. Není proto vyjímkou, že se zde jezdí ve čtyřech, nebo dokonce v pěti. I já vozím čtyři kluky ve věku 12 let do školy. Podobně je to i s alkoholem. Ten není ve Vietnamu nijak omezen. Občas jsou vidět opravdu kuriozní věci. Jako například opilec který spadné z moto na semaforu, protože jednoduše usnul apod. Tohle všechno nic není proti tomu, jak se zde vozí malé děti. Mám tím na mysli kojence. Matka drží dítko jen tak v zavinovačce v náruči. Na tento pohled jsem si hodně dlouho zvykal. V dešti, na spalujícím slunci, stejně tak na dálnicích. Všude se s tím potkávám. Vím, že jiný způsob přepravy zde nepřichází v úvahu, ale podle mě je to sebevražda.

Špička je mezi 5-9 am a 4-7 pm.

Ale i doba mezi tím není žádný med.

S nehodami se setkávám denodenně. Najezdil jsem po Vietnamu už hodně přes 20000 km, ale nikdy jich nebylo tolik jako za poslední dva měsíce. Nevím jestli je to dáno tím nepředstavitelným teplem. Nevím. Poslední dobou není den, kdy bych nějakou nehodu neviděl. Většinou se jedná o nehody smrtelné. Pomalu jsem si na to již zvykl. Je to možná hodně morbidní, ale je to tak. Už mi to nepřekvapuje. To je strašný... Jsem už skoro jako oni (domorodci). Tady se nad tím nikdo nepozastavuje. Stejně tak tady nikdo nepomáhá. To jsem nemohl pochopit. Všichni stojí čumí a to je všechno. Když člověk pomůže, tak se ještě smějou co jsem to za blba. Nerozumím tomu. Stejně jako nikdo nelituje smrti, pouze řekne "velká škoda". A je úplně jedno jestli to byl mladík, slečna a nebo dokonce celá rodina. Ano i takovéto neštěstí se zde stávají. Zrovna minulý týden se jedno takové přihodilo. Autobus doslova přejel celou rodinu jedoucí na motocyklu. Výsledek čtyři mrtví. Otec, matka a dvě děti. Hrůzostrašný pohled. Raději ani nebudu popisovat. Tak to tady prostě chodí. Na to si buď člověk svým způsobem zvykne, a nebo se zblázní.

Do Hanoi se přijíždí od letiště Noi Bai přes most, který vede nad Rudou řekou.

Most má 4km, a na každé straně jezdí jednosměrně motocykly.

Nahoře jezdí auta. Není zde vyjímkou rychlost nad 70km/hod,

stejně jako není vyjímkou, že zde jede v protisměru natěsno auto,

protože prostě nechce platit mýto :)

Přiznávám, sám jsem měl několikrát hodně namále, ale naštěstí to vždy vyšlo. Každý účastník místního silničního provozu je s vysokou pravděpodobností jednou nohou v hrobě. Můžete jet stokrát opatrně, můžete předvídat jak chcete, ale všechno je vám to nic platný. To že vám někdo zničeho nic zkříží cestu, nebo před vás vejde, vběhne, zvířata apod. tomu zkrátka nezabráníte.

Takhle to dopadá.

Zbývají jen oči pro pláč, bota a nepojízdné moto...

Takže co říct na závěr? Snad jedině hodně štěstí.

A vy si užívejte sluníčka :) Ahoj