Zoo Hanoi - VietnamTravel

Ulice Kim Ma a vodní plocha patřící k zoo.

Včera jsem musel nedobrovolně absolvovat cestu do Hanoje. Důvody byly dva. Za prvé více jak týden v jednom kuse prší. Teplota klesla přes den  na "neskutečných" 14C. V takovémto počasí je více jak dvouhodinová jízda na motorce učiněným balzámem. A to se vůbec nezmiňuji o přejezdech po městě v kolonách, a o cestě zpátky domů. Za druhé mi za dva dny končí víza. S vízy je to vždy hodně komplikované, ale tentokrát to bylo ještě horší než kdy jindy. Začalo to v sobotu ráno, když jsem se podíval do e-mailu.

To jsem neměl dělat.

Přišla mi odpověď z Hanoje, že víza nebudou. Nebudou tady, nebudou dokonce ani v Laosu. Velice nepříjemná zpráva. Celý víkend jsem nemyslel na nic jiného. V pondělí jsem se vše snažil vyřídit po telefonu, ale jednalo se spíše o ztrátu času. Musel jsem chtě nechtě do Hanoje a pokusit se o nemožné. Dopadlo to tak, že jsem snad nové vízum dostal. Píši snad, protože dokud nedržím v ruce pas, tak je možné vše. Vím, o čem mluvím. Jedenkrát jsem měl poplatek předem zaplacený, dokonce jsem měl i telefonicky potvrzené že je vše v pořádku. Ještě dva dny mi před smluveným termínem telefonovali, v kolik hodin se mám dostavit, a na poslední den mi poslali zprávu "Sorry, but we have nothing for you", což nemá snad ani smysl překládat - infarktová záležitost. Mohl bych pokračovat na téma víza ještě pěkných pár řádků.

Pro ukrácení času a pro zklidnění nervů jsem se rozhodl navštívit zoologickou zahradu. Jednou jsem jí již navštívil, ale o tom se raději nebudu ani rozepisovat. Chtěl jsem si vylepšit vzpomínky, a tak jsem vyjel směrem na ulici Kim Ma, v jejíž těsné blízkosti se zahrada nachází. Díky dešti jsem byl jeden z mála návštěvníků. To mi potěšilo, protože jsem se těšil na klid potřený k natáčení. Měl jsem v plánu natočit několik záběrů pro lepší představu, jak vlastně hanojská zoo vypadá.

Já jsem se sice těšil, ale můj Canon byl opačného názoru. Poprvé za celu dobu co jsme spolu, stávkoval. Odmítal zoomovat, odmítal ostřit a dokonce i natáčet. Nevím, jestli se mu dostala voda do elektroniky, nebo mu byla zima. Po tolika pádech, všech těch kamínků do čočky, bahna a vody... Pak stačí jeden dešťíček, a je konec. Jestli se neuzdraví, mám velký problém. Je to můj jediný fotoaparát, a koupit nový ve Vietnamu bude složité. Nabídka je dosti omezená a hlavně předražená.

Hledám tímto sponzora. Samozřejmě si dělám legraci, ale člověk nikdy neví. Co kdyby to náhodou četl ježíšek? Co kdyby čistě náhodou letěl kolem Thai Nguyen? Trochu utopie, protože ve Vietnamu se křesťanské svátky nekonají. Možná ano, teď mi napadlo, že o jednom místě vím. Je to KFC v Hanoji. Tam vyhrávaly koledy typu "jingle bells, jingle bells" do haleluja.

Zoologická zahrada je spíše zábavným parkem. Její velikost je oproti jejím kolegyním z Evropy zanedbatelná. Je spíše využívána jako místo s atrakcemi pro rodiny s dětmi, stejně tak je místem mileneckých schůzek a v neposlední řadě je zde jízdárna na kolečkových bruslích. Zvířata zde hrají druhořadou a pouze doplňkovou roly. Většina Vietnamců si myslí, že hroch bude žrát nanuk, nebo tygr popkorn a podle toho to taky vypadá. Pytlíky od lupínků a obaly od všeho možného i nemožního poházených po kotcích, hovoří za vše.

Druhová pestrost není veliká, ale rád bych uvedl několik zajímavostí, které stojí za zmínku.

Velikost jednotlivých expozic je povětšinou hodně prostorná, ale proč je všude beton? Ten lze snad odůvodnit z hlediska čistoty, ale v parném létě to musí být pro zvířata očistec. Ara ararauna je jeden ze dvou druhů (druhý je amazoňan oranžovokřídlý) papoušků, kteří zastupují americký kontinent. Araraunám klima svědčí, protože jich je v zoo možná 30ks. Binturong je zastoupen také ve slušném počtu (zachycen na videu). Co je však neštěstí, to jsou sloni. Mají veliký výběh, ale jsou přikovány řetězy k betonové podlaze. Jejich pohyb je omezený na dva metry dopředu a dva metry dozadu. Shodou okolností právě probíhala v jejich objektu očista podlahy, tak jsem využil situaci, a onoho pána se zeptal proč tomu tak je.

Mohlo mi to napadnout, důvod je prostý - aby se s nimi návštěvnci mohli fotografovat.

Z vyhlídky jsou tak nadostřel i mobilním telefonem. Ošetřovatel byl ochotný a nabídl mi svoje služby v podobě jednoho snímku se slony. Fotku má prý každý. Každý možná, ale já ne. S poděkováním jsem odmítl.

Pro ukrácení dlouhé chvíle, případně pro odpočinutí si od hanojského chaosu stojí zoo určitě za návštěvu. Parčíky s množstvým stromů, laviček a vodní plocha s labutěmi nejsou jedinými lákadly. Jsou tu také i zvířata, ptáci, a sympatické vstupné 4 Kč.

Na krátkém videu, které se mi nakonec po nekonečném přemlouvání foťáku podařilo natočit, si sami nejlépe můžete udělat obrázek o hanojské zoo. 

Jenom upozorňuji, že mým cílem nebylo zachytit co nejvíce zvířat. Na to bude lepší, když navštívíte některou z českých zoologických zahrad...