Svatby - VietnamTravel

Podobně jako kdekoliv jinde na světě, tak i Vietnamu je svatba jedním z nejdůležitějších počinů v lidském životě. Jak probíhá a co obnáší taková "normální" vietnamská svatba, se pokusím popsat na následujících řádcích.

Vietnam je v drtivé většině budhistického vyznání. Tím pádem zde platí dva kalendáře. Jeden ten klasický co známe my, a tím druhým je Lunární kalendář. Jen tak okraj podotýkám, že první den roku v Lunárním kalendáři je pohyblivý. Jeho výpočet se odvíjí od úplňku. Pro příklad uvedu, že letos 1.1. dle Lunárního Kalendáře připadlo na 3.2. našeho, a v loni na 14.2. Možná by se mohlo zdát, že to na první pohled se svatbou nesouvisí, ale opak je pravdou.

Právě Lunární kalendář je alfa a omega všeho. Řídí se podle něho všechno. Ani svatba proto nemůže být výjimkou. Aby se lidé mohli v dobrých a špatných dnech orientovat, vychází každoročně žlutá brožura. Je to takový sešit, kde je popsán nejenže každý den, ale denní doba (ráno, odpoledne, večer) s hodinovým doladěním.

Takže to není jako u nás, že drtivá většina svateb se odehrává v sobotu, nýbrž zde je to tehdy, když je pozitivní den.

A nikdy tomu není jinak.

Je proto zcela logické, že když onen dobrý den nastane, všichni provádějí všemožná důležitá rozhodnutí, včetně svateb. Začnou růst jako houby po dešti (na silnici, na chodníku, na zahradách a já nevím kde ještě), červeno modré stany.

Tak tolik na v krátkosti na úvod.

Nové hnízdečko lásky v domě manžela.

Jede se pro nevěstu...

Svatební hostina, je zde veliká. Běžně se počítá s minimálně 300 hosty, ale není žádnou výjimkou ani 1000 lidí. Je totiž nepsaným pravidlem, že na svatební hostinu, musíte pozvat každého, koho znáte (myšleno minimálně v jedné vesnici, případně městečku).

Pokud přijde na svatební pohoštění takovýto počet lidí, nabízí se otázka, kolik to asi stojí peněz.

Hodně.

Opravdu na místní poměry velmi mnoho. Záleží samozřejmě na místě jako takovém, ale v průměru se na venkově pohybují kompletní náklady včetně foto, kytek, jídla, taxi, autobusu apod. v rozmezí 70 - 100 000 Kč. Ve městě to bude mnohem více. Na druhou stranu je potřeba říci, že každý přináší stejný dar, a to v podobě peněz. Peníze se dávají do obálek, z červeno modrými proužky na hranách, které si mnozí z vás pamatují z dřívější doby jako tzv. "letecké" obálky, na které napíše svoje jméno. Taxa se v našem kraji pohybuje na sto korunách (v Hanoi 500Kč a víc). Nejbližší příbuzný dávají minimálně dvojnásobek. Obálka se vhazuje po příchodu do jakési schránky v podobě srdce (uvidíte v prvním záběru na videu). Předpokládá se, že každý kdo pozvánku obdrží, poskytne finanční dar, a to i v případě, že se hostiny nezúčastní. Ne snad ani proto, že by nechtěl, ale spíše proto, že se všechny svatby konají v jeden den, a člověk zkrátka nemůže být na dvou místech současně. Vždy jde alespoň jeden z rodiny a zbytek obálek za ostatní si nese sebou v kapse.

Pokud porovnáme náklady s tím, kolik přijde peněz z darů, návratnost je cca 70-80 %.

Samotná svatba se odehrává velmi rychle, a je proto velmi důležité dobře plánovat. Každý z pozvaných dostane několik dní předem červenou obálku s pozvánkou. Tam je napsán mimo jiné čas (na tom by nebylo nic zvláštního), ve kterém se má zúčastněný dostavit, protože jak jsem se již zmínil, hostí je mnoho a stan má pouze omezenou kapacitu. Lidé proto musí přicházet po skupinách, aby se prostřídali u stolů s jídlem.

Před odjezdem za nevěstou.

Být jeden ze zúčastněných na svatbě, se ve Vietnamu bere jako jít na nákup. Každý za svůj život navštíví podobných akcí  desítky, možná stovky. Já jsem zrovna včera počítal, kolik že jsem jenom natáčel za rok svateb, a dopočítal jsem se k číslu 23. A to jsem byl minimálně na dalších deseti, kde jsem nenatáčel.

Když jsem nakousl, že jsem několik podobných akcí (nejednalo se zdaleka pouze o svatby) natočil, měl bych to dovysvětlit.

Dostal jsem se k tomu, jak jinak než náhodou. Byl jsem pozván jedním známým na svatbu. Ženich byl tři roky za prací v Malajsii, a uměl  několik vět Anglicky, což byla pro mne ohromná výhoda, protože já jsem v té době neuměl Vietnamsky ani slovo. Když jsem se dostavil v daný den na místo určení, požádal mi, jestli bych mu nemohl udělat krátké video. Ani přes mé silné protesty, se nedalo nic dělat. Přidělil mi jeho otce jako průvodce, a tím to z jeho strany skončilo. Jeho otec, neuměl prozměnu ani slovo jinak, než Vietnamsky. Nádherně jsme se doplňovali. Byli jsme jako Pat a Mat. Absolutně jsem neměl ani páru o tom, jak takový obřad probíhá, a co všechno obnáší. Nicméně výsledek mého snažení jsem zvěčnil na DVD, který mělo i přes velmi chaotické záběry a střihy, nebývalý úspěch. Celá vesnice se na můj výtvor přišla podívat k nim domů na TV.

Po obřadu oba z novomanželů, rozlívají hostům čaj.

Moje popularita tímto "veledílem" vylétla raketových zrychlením až někam ke hvězdám. Stal se ze mě pan kameraman.

Samozřejmě žertuji, ale skutečně jsem byl od té doby (a jsem dodnes) v tomto oboru velmi žádaná osoba. A to možná ani ne tak pro můj technický um, ale spíše proto, že jsem bílý, a DVD zhotovuji bezplatně jako dárek novomanželům.

Svatební kytice.

Většina z nevěst si přeje zelené květiny.

Zelená barva údajně symbolizuje štěstí, a navíc zelené květy jsou zde brány jako vzácné.

Jak svatební den probíhá?

Maraton začíná v podvečer předcházejícího dne svatby. Staví se stan (dva stany) a následuje velká večeře pro několik desítek nejbližších. V noci se rozeběhne provizorní kuchyně (za stanem) na plné obrátky. Pět set lidí něco sní, a k tomu je nutné připočítat fakt, že standartní menu je o minimálně čtrnácti chodech. Všechny suroviny jsou nakupovány čerstvé, a to včetně kuřat a prasat. Tahle závodka čítající 15-20 ženských jede celou noc na plné obrátky. Stovku kuřat zabít oškubat, do toho škrábat a krájet zeleninu, vařit a smažit...

Každá hospodyňka si to dovede dobře představit, co to obnáší. Tímto jejich práce nekončí. Od časného rána se podávají snídaně v podobě polévky, posléze přijde na řadu servírování na stoly, a to včetně doplňování pro nově příchozí. Do toho mytí použitého nádobí apod. Několikrát jsem ženy při práci pozoroval, a musím uznat, že bych to nechtěl dělat ani náhodou...

Každý ze stolů, musí být před příchodem nových strávníků takto připravený.

Každá strana ze zúčastněných rodin má svůj stan a svojí oslavu. Hlavní veselí probíhá ovšem ve stanu z ženichovy strany.

Má to svůj důvod. Nevěsta v den svatby odchází z domu rodičů. A to v pravém slova smyslu. Ženich si neodváží pouze nevěstu, ale společně s ní i její kufr. Od tohoto dne, bude navždy bydlet v domě rodičů manžela. Je naprosto lhostejné, pokud bude bydlet v domku společně s několika dalšími sourozenci manžela.  Ve Vietnamu (alespoň v tomto kraji) v domě zůstává nejstarší syn, nebo pokud ho nemají, samotní rodiče.

Dcera musí v den sňatku odejít.

Všechno přebytečné včetně kostí, se jako např. v restauracích, hází pod stůl.

Po snídani se jede pro nevěstu. Ženich veze kromě květiny dar. Jedná se o jakousi červenou krabičku (neznám přesný název), ve které jsou různé pochutiny. Někdo veze čaj, ale taky jsem byl svědkem toho, že jeden ženich vezl uvařeného kohouta. Tento dar  přijde na oltář. Celá akce v domu nevěsty trvá přibližná čtvrt hodiny. Mezitím ti, co přijeli, v doprovodném autobusu jako doprovod a popíjejí v hlavním stanu čaj, proběhne kdesi mimo veškerý zájem všech rituál.

U dlouhého stolu sedí nejbližší ze strany nevěsty a několik nejbližších ze strany ženicha. Předá se již zmíněný dar, a proběhne několik krátkých řečí s přáním štěstí. Následuje zapálení vonných tyčinek, které ženich přidá na oltář, a u kterých se novomanžele třikrát ukloní. V rychlosti ještě rozlijí na důkaz  pokory a úcty několik kalíšků čaje nejbližším z rodiny, a tím to končí. 

Než se stačí člověk rozkoukat, jede se zpátky do domu ženicha.

Novomanžele.

Nevěsty většinou bývají v tento den smutné. Nastává definitivní odloučení od mateřské rodiny.

(Pokud vezmete v úvahu potaz fakt, že holky spí s matkou v jedné posteli až do svatby... jedná se o velkou změnu.)

Po příjezdu do stanu ženicha, proběhne podobný rituál jako u nevěsty, a to s jediným rozdílem, že zde si nasadí prstýnky. Ale opět to probíhá jaksi stranou, bez absolutního nezájmu zúčastněných. Opravdu kromě mě, snad nikoho nevěsta nezajímá. Mnohdy jsem si připadal až trapně, protože jakožto "bílý" jsem se těšil mnohem větší pozornosti než samotná nevěsta. Každý se chce se mnou fotit, chce si se mnou připít, a takové ty běžně známe turistické záležitosti.

Následuje společné posezení novomanželů v čele před vyzdobenou stěnou stanu. Na té je vyjma jmen a data také svatební foto. Obraz 40x60 cm, který se pořizuje několik dní před. Přesně jak jsou oblečeni na svatebním foto, jsou novomanžele oblečeni i ve svatební den.  A to včetně svatební kytice. Zažil jsem i jednu kuriózní situaci, kdy jsme jeli ráno ve 4 hodiny pro nevěstu a neměli jsme kytici. Ženich jí zapomněl nechat vyrobit. Narychlo se sháněla kytka z umělé hmoty. Povedlo se to, ale nevěsta byla po celou dobu smutná. Inu v zemi, s nepřeberným množstvím květin mít svatební květinu z PVC, ani jsem se jí nedivil...

Závěrečné fotografování...

Následuje focení v předem připraveném novém hnízdečku lásky (na videu můžete vidět vlevo kufr nevěsty, se kterým přijela) a společné fotografování s členy rodiny.

Zatímco všechno výše jmenované probíhá ve spěchu, běžného hosta se tento shon nijak nepostihne. Pro běžné návštěvníky oslavy je celý rituál naprosto nepodstatný, protože mají zcela jiný zájmy. Mezi jeden z těch nejdůležitějších patří jídlo. Vlastně v drtivé většině se přijdou všichni pouze najíst. Sedí se společně po šesti lidech, pojídá se víceméně pokaždé stejná jídla a popíjí se ve velkém vodka.

Po skončení oběda se jde pít čaj, jíst bonbony (nesmí chybět na žádné svatbě) a louskat slunečnicová semínka. Chlapy vykouří několik cigaret, a poté si každý odchází za svými povinnostmi.

Všechno končí po cca čtyřech až pěti hodinách. Odpoledne již zpravidla nebývá po stanu a po svatebním veselí nikde žádná památka. Naopak onen stan stojí o pár desítek metrů vedle, kde probíhá jiná svatba.

Tak nějak takhle se odehrává většina svateb v provincii Thai Nguyen.

Na videu je částečně prostříhaná poslední svatba, kterou jsem natáčel. Pokusil jsem se prostříhat pro nezainteresované nezáživné pasáže, a naopak přidat něco ze zákulisí jako je kuchyně apod.

Veškeré fotky v článku, jsou taktéž z oné svatby.

Pro vyšší rozlišení přepněte do 1080p.