Pietní večeře - VietnamTravel

Poslední tři dny neustále prší. V sobotu jsem natáčel svatbu a pršelo tak vydatně, až se na jednom místě protrhl stan. Několik hostů bylo zmáčených tak dokonale, že na to nejspíše jen tak nezapomenou.

Včera jsem byl pozván na pietní večeři konanou u při příležitosti vzpomínky na otce mého pana domácího. Padl neznámo kde, neznámo kdy ve válce s Američany. Sedm doposud žijících synů (tři padli taktéž ve válkách) s rodinami se i přes nepřízeň počasí sešli, aby společně povečeřeli.

Poklidnou a příjemnou atmosféru doplňovalo vyprávění a vzpomínání na mrtvé. Nezůstalo jen u nich, ale zároveň přišly na řadu i příběhy těch co "měli štěstí". Vietnamci všeobecně o takto citlivých věcech v běžném životě moc nemluví.

Naopak při podobných příležitostech se takřka o ničem jiném nemluví.

Dozvěděl jsem se pro mě mnoho nových a zajímavých informací. Vyprávění příběhů i z té "druhé strany", poněkud pozměnily moje představy. Každý z oněch mužů strávil několik let ve válce. Dokonce čtyři z nich bojovali za svůj život hned v několika válkách. Nejen příběhy mužů, ale i ženy přispěly svojí pověstnou hrstkou do mlýna - mnohé se minimálně jednoho z válečných konfliktů aktivně účastnily. Byly na tom v mnohém možná ještě hůře než jejich mužské protějšky. Nebojovaly pouze se zbraní v ruce, ale navíc se fungovaly jako ošetřovatelky a kuchařky. Zbylé ženy, které se přímo neúčastnily bojů, na tom nebyly o mnoho lépe. Pěstovaly na provizorních políčkách nezbytné suroviny pro obživu, ale stejně tak musely po několik let ukrývat děti a starce v podzemích bunkrech či různých jiných skrýších.

Soudružnost, spolehlivost, odříkání s důsledným a trpělivým vykonáváním "svých" úkolů.

Asi nějak takhle bych charakterizoval klíč k jejich úspěchu.

Vietnamský lid se nikdy nepodařilo zlomit. To je v mých očích obdivuhodné. Vietnamci (bez rozdílu věku) jsou na to patřičně hrdí a jak sami říkají - nikdy nezapomenou.

Podobných příběhů bude po Vietnamu miliony. Mnohé z nich byly popsány a možná i zdokumentovány. Nicméně osobní kontakt společně s tím, že dané osoby tak trochu znám, posouvají celkový dojem a prožitek do trochu jiné roviny.

Nepřeháním, když napíši, že to "málo" co jsem se dozvěděl, by vydalo na jednu knihu.

Nikdy jsem žádnou válku nezažil, a pevně věřím, že ani já, ani vy, stejně jako naše děti a děti našich dětí nikdy válečný konflikt nezažijí.

Přidávám se k jednomu s nejčastěji používanému vietnamskému přání 

Nevadí že jsme chudý, hlavně že jsme šťastný, máme co jíst a žijeme v míru.

V drtivé většině ví naprosto přesně, o čem mluví ...

Jako projev blaženosti a úcty k zesnulému, se k oltáři dávají rituální papírové předměty.

Posléze se na důkaz lepší budoucnosti pálí.

Podávalo se divoké prase, které se bylo zabito jen pár hodin před samotnou večeří.

Odpad neexistuje. Vše od krve až po sřeva se zužitkuje.

Každý trávil chvíle po večeři jinak.

Někdo bral nezbytné léky,

Někdo lízal nanuk ...