Ze silničního provozu - VietnamTravel

Dnes ráno jsem na své internetové stránky a Facebook vložil tuhle fotografii s doprovodným textem.

Dnes v noci jsem se vrátil z Da Nang, kam jsem předevčírem narychlo odletěl pomoci jednomu Slovákovi, který v okolí turistického letoviska Hoi An na motocyklu srazil a vážně zranil malé dítě...

Chtěl bych tímto všechny upozornit k patřičné obezřetnosti, a k používání zdravého rozumu. Je třeba počítat s tím, že v zemích mimo EU se i zdánlivě banální problémy řeší poněkud komplikovaněji, něž by si člověk mohl myslet. Dovolená se díky podobným případům může velice snadno proměnit doslova v peklo. Myslím si, že vím o čem mluvím, protože tohle nebyl zdaleka první případ, který jsem pomáhal ve Vietnamu řešit.

Na snímku můžete vidět, co všechno je na vietnamských silnicích možné, a jak vám okolí pomůže... Je potřeba počítat s tím, že Vám na 99% bohužel nikdo nepomůže!

Popravdě jsem netušil, co tím způsobím. Během odpoledne mi přišlo několik desítek zpráv a emailů, jejichž obsah byl více méně podobný - jak to celé dopadlo, a jak se má situace v dopravě na území Vietnamu. Našlo se několik pochybovačů, kteří považovali fotku za fotomontáž ve Photoshopu. Pro všechny pochybovače přidávám snímek z jiného pohledu.

Modré poznávací značky se přidělují policejním, případně státním firmám.... Možná by nebylo od věci, kdybych vysvětlil vznik těchto fotek.

Samozřejmě že jsem zastavil a chtěl pomoci. Ovšem hlavou mi prolétlo neustále upozorňování manželky před každou jízdou.

Rychle pryč, jinak to odneseš ty. To je sice hrozné, ale nejspíš to nebude daleko od pravdy.

PS:Okolo silnice bylo několik domů, a před jedním z nich seděli lidé, kteří se tvářili jako by se nic nestalo. Dostal jsem strach, aby si někdo z nich náhodou nenapsal mojí SPZ. Pořídil jsem proto několik fotografií pro případné aliby. Podobné situace z etických důvodů v žádném případě nefotím!!!

Abych nemusel odpovídat na každý email/zprávu individuálně, rozhodl jsem se pro hromadnou odpověď formou příspěvku.

Na začátek se musím omluvit, ale ze zcela pochopitelných důvodů nebudu v příspěvku jmenovat, a stejně tak nebudu zabíhat do přílišných podrobností.

Co se vlastně stalo? Stalo se to, že mi ve večerních hodinách telefonicky kontaktoval přítel dotyčného mladíka. Žádal mi o rádu a případnou pomoc při řešení velice nepříjemné situace. Na základě tohoto rozhovoru, jsem ještě tentýž den v noci seděl v letadle směr Da Nang, kde jsme společně, a za vydatné pomoci všech mých přátel a kontaktů, za dva dny problém vyřešili. Dnes je dotyčný mladík mimo Vietnam a celý příběh je definitivně ukončený.

Nehoda se seběhla následovně.

Dva páni si půjčili motocykly, aby si vyjeli na projížďku do okolí turistické destinace Hoi An. Při jejich návratu do města, se za ne zcela jasných okolností stalo to, co se stalo. Jeden z mladíků srazil hrající/přebíhající tříleté dítě.

To co se rozpoutalo krátce po nehodě, si dokáže představit jen málokterý Evropan. Počínaje obviňováním příbuznými společně se sousedy a přihlížejícími, až po slovní a následně fyzické napadání. K tomu všemu je nutno připočítat nervové vypětí a fakt, že člověk nikomu nerozumí, a nikdo nerozumí jemu.

Je to zoufale šílená situace, kde je viník předem znám - pokaždé je to běloch.

Naštěstí se k incidentu připletla projíždějící hlídka policie, která vypjatou situaci alespoň částečně stabilizovala. Respektive zadržela mladíka a převezla ho na policii. Tímto ho víceméně zachránila před mstou, a zároveň usnadnila situaci ve vyjednávání. Od tohoto okamžiku se vše ostatní odehrávalo na "neutrální" půdě policie vzdálené více jak 25 km od nehody.

Mladík měl obrovské štěstí, že se druhý den podařilo stabilizovat zdravotní stav dítěte. Tenhle fakt velice usnadnil domluvu a potažmo i výši finanční satisfakce.

V minulosti jsem se několikrát na svém webu zmiňoval ohledně situace v dopravě. Stejně tak jsem se několikrát zmiňoval  o psaných/nepsaných pravidlech a dopravních zákonech, které platí na území Vietnamu. Bohužel někteří z nás situaci podceňují, a myslí si, že jsou páni situace. Většinou jsou, ale někdy se to nepovede. Jeden příklad za všechny je popsán o pár řádek výše.

Nejedná se pouze o Vietnam. Podobná situace je např. v Číně (viz. dnešní reakce mého kamaráda, který žije v Číně několik let), ale i jinde po světě. Přitom k předcházení podobných neštěstí stačí málo. Stačí pouze používat zdravý selský rozum, a chovat se při návštěvě dané země především jako její host.

Pokud se někde něco z nějakého důvodu nesmí, případně je to zakázané, musím to brát jako fakt. Ať se mi to líbí, nebo ne. V opačném případě se opravdu velmi snadno může pobyt proměnit v zoufalství!

Konkrétně v tomto případě byl porušený zákon o řízení dopravního prostředku. Ten hovoří zcela jasně. Na území Vietnamu se bez vietnamského řidičského oprávnění nesmí řídit.

Následné stesky a pláč s neustále se opakujícími omluvami nejsou bohužel nic moc platné. Stejně tak se jen velice těžko prokazuje nevina!

Dále je třeba brát v potaz, že situace na silnicích a cestách je diametrálně odlišná od těch, které známe ze střední Evropy. Na silnicích lze potkat prakticky vše, co naše bujná fantazie dovoluje. Počínaje hospodářskými zvířaty, přes různé neosvětlené samochody domácí výroby, až po zmíněné děti. Právě lidé jsou největším nebezpečím. Zaprvé chodí na vozovce ve směru jízdy, a protijedoucí vozidla jedou všechny bez výjimky na všechny světla co mají (dálkové společně s mlhovkami a dalšími přídavnými světly). Jízda v noci se dá přirovnat k nepřetržitému dívání se do svářečky. Za této situace nemáte prakticky žádnou šanci vidět protijedoucí neosvětlené motocykly, natožpak chodce, který jdou vaším směrem. Zadruhé lidé mají zvyk využívat silnici jako společenské místo. Sedí na vozovce a jen tak debatují, případně hrají karty apod.. Zvláště pak v přímořských oblastech je tento zvyk hojně rozšířen. Nerad bych zapomněl na opilce. S tímto nešvarem se lze nejčastěji potkat na severu země, kde žijí lidé etnických menšin. Tito lidé jsou povětšinou malého vzrůstu a drobné postavy. Mužská část nosí černý stejnokroj. Tito muži sedící či ležící v opilosti na asfaltu jsou téměř neviditelný.

V neposlední řadě je potřeba se zmínit o různých kabelech el. vedení válejících se (případně visících) po silnici. Dále pak o dírách - jámách na vozovce atd.. Mohl bych pokračovat, ale myslím si, že těchto pár příkladů pro vaši představivost stačí.

Pokud se člověk rozhodné pro řízení na vietnamských silnicích, měl by dodržovat jedno základní pravidlo.

Neustále a bez výjimky se na sto procent věnovat řízení a dopravní situaci.

Paradoxně na těch přehledných a zdánlivě bezpečných úsecích, může být velice snadné ztratit koncentraci. A právě tato místa patří k těm nejnebezpečnější.

Na závěr bych se vrátil k otázce dětí v silničním provozu.

Každý řidič má největší strach, mnohdy až panickou hrůzu, právě z dětí. Ublížení dítěti patří k tomu nejhoršímu, co vás může na silnici potkat. Děti se pohybují po krajnicích vozovek prakticky od narození, a silnici nezřídka využívají jako svoje hřiště. V tomto "sportu" pokračují i v pokročilejším věku jako kolaři. Nejenže jsem snad ještě nepotkal osvětleného cyklistu, ale jejich způsob jízdy (tři, čtyři vedle sebe) a způsob odbočování (jednoduše se jeden/jedna žákyňka odpoutá od skupiny a odbočí bez sebemenšího náznaku ruky vlevo), mi nahání husí kůži a mrazení v zádech již při pouhém pomyšlení. Kdo na dětské chování není navyklý, snadno přehledne, a obrovský průšvih je na světě...

Tento článek neberte prosím jako strašení, ale pouze jako fakt o situaci na vietnamských silnicích.

Je pak na každém z nás, s jakou zodpovědností se k tomuto faktu postaví.