Hanoi. Každodenní realita, která mi bohužel zítra zase čeká... :)
V podvečer jsem s Lili opékal buřty. Byla sice zima, ale hlavně byla sranda. :)
Takhle jsem byl zvěčněný když jsem fotit tuhle fotku...
Security men s "tajným" kolegou v civilu... :)
Utržený svah.
Tohle je jeden z mnoha důvodů proč je nezbytné mít auto se stálým pohonem vážící 2,7t a se spotřebou 20l. :)
V návaznosti na předchozí fotku - Tady je vidět, že to utržený svah byl docela hlouboký... :)
Ondra Záruba - autor většiny akčních fotek v akci. :)
Po předvčerejší nechtěné devítihodinové etapě vietnamského "Dakaru" mám celý auto pokrytý 3 cm vrstvou jemnýho červenýho prachu. Nicméně byla to krásná cesta spojená s poznáním nových lidí etnických menšin a fantastické přírody! Večer jsem se ubytoval v jediné chýši na samé hranici s Kambodžou pyšnící se cedulkou pokoj k pronájmu (dřevěná pryčna, voda v sudu v lese a žádný záchod). Nestačil jsem vypít ani jedno z piv které si sebou vezu, a už si pro mě přišli dva páni od pohraniční policie v doprovodu jednoho pána v civilu a třech lidí ve vojenských uniformách. Celá delegace. Postavili provizorní kancelář a následovaly další dvě hodiny otázek typu kam, proč, papíry atd.. No nic, alespoň jsem si osvěžil paměť mého dosavadního života ve Vietnamu. Soudě dle toho, že jsem nyní online a s logem operátora na mobilu, dopadlo to nakonec všechno dobře. :)
Během dne jsem potkal hned několik kamionů jedoucích pro maniok.
Naše měsíční putování s Vladimírem a Zuzanou právě končí na letišti v Saigonu. Teď mám před sebou víc jak týden cesty zpátky domů na sever... PS: Na fotce se můžete vidět číslici 15331. Právě tolik fotek za měsíc Vláďa nafotil... Nerad bych se mýlil, ale domnívám se ze se jedná o nový rekord
Včera v pravé poledne v píscích. Bylo slušné vedro... :)
Jsme konečně u moře. Jeden z nás se dneska koupal, ale já to rozhodně nebyl.... Čekám na trochu větší teplo. :)
Pokračujeme pomalu a jistě dál na jih. Začíná se příjemně oteplovat, a pokud všechno půjde tak jak má, pozítří se koupáme v moři... :).
Odpolední návrat ze svatby bílých Hmong.
Při poslední cestě jsem splnil Marii přání. Zajeli jsme do Hai Phong, aby se podívala na nemocnici Vietnamsko-Československého přátelství, kterou v roce 1991 pomáhala rozjíždět. Přesto že dnes po stopách bývalého Československa nezbylo víceméně nic a dokonce ani původní doktoři již nepracují, stále si ponechává svoje původní jméno. Jednalo se o velmi příjemnou a dojemnou návštěvu, která rozhodně stála za to... :)
Dneska se daří! Vracím se solo ze středního Vietnamu zpátky do Hanoe a bouchla mi guma. Více jak 300km jedu na rezervě a je to jak na vibrátoru...
S Romanem, Jardou, Irenou a Ivetou jsme si užívali každý den naplno... :)
Dnes ráno jsme zahájili druhou polovinu cesty oslavou narozenin . :)
PS: Sehnat v těchto končinách dort, byla docela honička...
Každý den jsme měli v 6 hodin sraz na ranní focení. Pokud se nepletu, tak kompletně jsme se po ránu nesešli nikdy, a povětšinou jsme byli ve třech. :) Tahle fotka vznikla ještě za šera (cca 5.30 hod.) v horách na silnici před naším motelem, kde se čile obchodovalo ještě za tmy s baterkami, spíše telefony, v puse. V puse proto, aby byly obě ruce volné ;)
Fotoinstitut - Fotoaparat.cz
VietnamTravel.cz a Fotoinstitut má za sebou první společnou akci po severním Vietnamu.
