Ještě jednou děkuji Marii, Honzovi, Zuzce a Vladimírovi za balík s oblečením pro potřebné (a za zelenou košili pro mě...).
Nejprve jsem balík zapomněl při loučení v restauraci, výše jmenovaní balík zanechali s mojí jmenovkou na recepci hotelu. Sice jsem od jejich odjezdu přejížděl přes Danang hned 2x, ale buď jsem spěchal a nebo zapomněl... Napotřetí to (po 2,5 měsících) konečně vyšlo! Obával jsem se že po tak dlouhé době bude dáreček dávno v popelnici, ale naštěstí jsem se mýlil. :)
Pro představu...
Ono se snadno řekne jezdit po Vietnamu. Obnáší to ovšem mnoho rizik. Namátkou zmíním sebebanálnější problém na autě. Absence opraven znamená jediné - rozebrat auto a jet pro díly do krajského města (v lepším případě). A to je otázkou několika dnů... :)
Dneska končí oficiální tři dny svátků nového roku - TET.
Krátke shrnutí oněch třech dnů. První den jsem strávil pojídáním prášků, protože mě začal bolet zub, který mj. pobolívá dodnes. Druhý den se nesl ve znamení návštěv. Kolečko s početnou rodinou po ještě početnějších příbuzných tzn. 6x stejné novoroční jídlo a vodka. Při večerním návratu domů odešla na autě vodní pumpa a na ní přišroubovaná vrtule prosekla chladič. Ještě v noci jsem jel v 7°C na motorce 130km (a to samé zpátky) pro náhradní díly. Dneska úspěšná oprava auta na zahradě a zítra ráno do práce - na letiště pro klienty. Je fakt že jsem se nenudil! :)
Dopoledne na dílně, a odpoledne jsem jel 150km pro bratry Huong. Kdybych býval věděl co mě čekál, tak jsem fakt nejel! Auto narvané k prasknutí, 9 lidí a na střeše dva stromy...
PS: Už aby ten Tet skončil. Za ty roky mám alergii na ".... je Tet nejde to, stojí to pětkrát tolik" atd..
Takhle jsme naplnili auto... :).
Hanoi. Každodenní realita, která mi bohužel zítra zase čeká... :)
V podvečer jsem s Lili opékal buřty. Byla sice zima, ale hlavně byla sranda. :)
Takhle jsem byl zvěčněný když jsem fotit tuhle fotku...
Security men s "tajným" kolegou v civilu... :)
Utržený svah.
Tohle je jeden z mnoha důvodů proč je nezbytné mít auto se stálým pohonem vážící 2,7t a se spotřebou 20l. :)
V návaznosti na předchozí fotku - Tady je vidět, že to utržený svah byl docela hlouboký... :)
Ondra Záruba - autor většiny akčních fotek v akci. :)
Po předvčerejší nechtěné devítihodinové etapě vietnamského "Dakaru" mám celý auto pokrytý 3 cm vrstvou jemnýho červenýho prachu. Nicméně byla to krásná cesta spojená s poznáním nových lidí etnických menšin a fantastické přírody! Večer jsem se ubytoval v jediné chýši na samé hranici s Kambodžou pyšnící se cedulkou pokoj k pronájmu (dřevěná pryčna, voda v sudu v lese a žádný záchod). Nestačil jsem vypít ani jedno z piv které si sebou vezu, a už si pro mě přišli dva páni od pohraniční policie v doprovodu jednoho pána v civilu a třech lidí ve vojenských uniformách. Celá delegace. Postavili provizorní kancelář a následovaly další dvě hodiny otázek typu kam, proč, papíry atd.. No nic, alespoň jsem si osvěžil paměť mého dosavadního života ve Vietnamu. Soudě dle toho, že jsem nyní online a s logem operátora na mobilu, dopadlo to nakonec všechno dobře. :)
Během dne jsem potkal hned několik kamionů jedoucích pro maniok.
Naše měsíční putování s Vladimírem a Zuzanou právě končí na letišti v Saigonu. Teď mám před sebou víc jak týden cesty zpátky domů na sever... PS: Na fotce se můžete vidět číslici 15331. Právě tolik fotek za měsíc Vláďa nafotil... Nerad bych se mýlil, ale domnívám se ze se jedná o nový rekord
Včera v pravé poledne v píscích. Bylo slušné vedro... :)
Jsme konečně u moře. Jeden z nás se dneska koupal, ale já to rozhodně nebyl.... Čekám na trochu větší teplo. :)
Pokračujeme pomalu a jistě dál na jih. Začíná se příjemně oteplovat, a pokud všechno půjde tak jak má, pozítří se koupáme v moři... :).
Odpolední návrat ze svatby bílých Hmong.
Při poslední cestě jsem splnil Marii přání. Zajeli jsme do Hai Phong, aby se podívala na nemocnici Vietnamsko-Československého přátelství, kterou v roce 1991 pomáhala rozjíždět. Přesto že dnes po stopách bývalého Československa nezbylo víceméně nic a dokonce ani původní doktoři již nepracují, stále si ponechává svoje původní jméno. Jednalo se o velmi příjemnou a dojemnou návštěvu, která rozhodně stála za to... :)