VietnamTravel - Fotomomenty

Trochu jsme se zahrabali v poušti.

Štěstí bylo, že se nám podařilo auto po velkých bojích z písku vysvobodit, protože si nedovedu představit táhnout se pouští s kufry... :)

Včera jsme byli (v těsné blízkosti laosko-vitnamské hranice) zastaveni vojenskou kontrolou. Zároveň jsme byli požádáni o odvoz jednoho z vojáků na posádku. Po cca 5km jízdy v mracích  1000m.n.m, dešti, a s telotou 17C zabouchal vojín na střechu. Poděkoval, a s rychlostí blesku zmizel i se třemi bágly v kopcích neprostupné džungle...

Za všechny ty roky co jsem ve Vietnamu jsem teprvé podruhé uviděl duhu. Shodou okolností jako v prvém případě nad mořem. Ale "co čert nechtěl" právě když jsem se kochal a snažil se vymyslet nějaký zajímavý záběr, přišla na Leonu (klientka) akutní potřeba spojená se zažívám... Duha musela jít stranou a následoval dostih v hledání vhodného kousku soukromí což v přeplném Vietnamu není zrovna snadný úkol. :) Naštěstí všechno dobře dopadlo a nakonec i fotku duhy mám.... :)

Tři týdny putování napříč Vietnamem utekly jako voda. Počasí nám přálo a po celou dobu byla velká sranda a hlavně pohoda... Nyní mám před sebou zrychlený přesun do Hanoe, kde na mě za šest dní čekají tři "staronový" klienti se kterými pojedu sever Vietnamu a Laos.... :)

Ještě jednou děkuji Marii, Honzovi, Zuzce a Vladimírovi za balík s oblečením pro potřebné (a za zelenou košili pro mě...).

Nejprve jsem balík zapomněl při loučení v restauraci, výše jmenovaní balík zanechali s mojí jmenovkou na recepci hotelu. Sice jsem od jejich odjezdu přejížděl přes Danang hned 2x, ale buď jsem spěchal a nebo zapomněl... Napotřetí to (po 2,5 měsících) konečně vyšlo! Obával jsem se že po tak dlouhé době bude dáreček dávno v popelnici, ale naštěstí jsem se mýlil. :)

Pro představu...

Ono se snadno řekne jezdit po Vietnamu. Obnáší to ovšem mnoho rizik. Namátkou zmíním sebebanálnější problém na autě. Absence opraven znamená jediné - rozebrat auto a jet pro díly do krajského města (v lepším případě). A to je otázkou několika dnů... :)

Dneska končí oficiální tři dny svátků nového roku - TET.

Krátke shrnutí oněch třech dnů. První den jsem strávil pojídáním prášků, protože mě začal bolet zub, který mj. pobolívá dodnes. Druhý den se nesl ve znamení návštěv. Kolečko s početnou rodinou po ještě početnějších příbuzných tzn. 6x stejné novoroční jídlo a vodka. Při večerním návratu domů odešla na autě vodní pumpa a na ní přišroubovaná vrtule prosekla chladič. Ještě v noci jsem jel v 7°C na motorce 130km (a to samé zpátky) pro náhradní díly. Dneska úspěšná oprava auta na zahradě a zítra ráno do práce - na letiště pro klienty. Je fakt že jsem se nenudil! :)

 

Dopoledne na dílně, a odpoledne jsem jel 150km pro bratry Huong. Kdybych býval věděl co mě čekál, tak jsem fakt nejel! Auto narvané k prasknutí, 9 lidí a na střeše dva stromy...

PS: Už aby ten Tet skončil. Za ty roky mám alergii na ".... je Tet nejde to, stojí to pětkrát tolik" atd..

Takhle jsme naplnili auto... :).

Hanoi.
Každodenní realita, která mi bohužel zítra zase čeká... :)

V podvečer jsem s Lili opékal buřty. Byla sice zima, ale hlavně byla sranda. :)

Takhle jsem byl zvěčněný když jsem fotit tuhle fotku...

Security men s "tajným" kolegou v civilu... :)

Utržený svah.
Tohle je jeden z mnoha důvodů proč je nezbytné mít auto se stálým pohonem vážící 2,7t a se spotřebou 20l. :)

V návaznosti na předchozí fotku - Tady je vidět, že to utržený svah byl docela hlouboký... :)

Ondra Záruba - autor většiny akčních fotek v akci. :)

Po předvčerejší nechtěné devítihodinové etapě vietnamského "Dakaru" mám celý auto pokrytý 3 cm vrstvou jemnýho červenýho prachu. Nicméně byla to krásná cesta spojená s poznáním nových lidí etnických menšin a fantastické přírody! Večer jsem se ubytoval v jediné chýši na samé hranici s Kambodžou pyšnící se cedulkou pokoj k pronájmu (dřevěná pryčna, voda v sudu v lese a žádný záchod). Nestačil jsem vypít ani jedno z piv které si sebou vezu, a už si pro mě přišli dva páni od pohraniční policie v doprovodu jednoho pána v civilu a třech lidí ve vojenských uniformách. Celá delegace. Postavili provizorní kancelář a následovaly další dvě hodiny otázek typu kam, proč, papíry atd.. No nic, alespoň jsem si osvěžil paměť mého dosavadního života ve Vietnamu. Soudě dle toho, že jsem nyní online a s logem operátora na mobilu, dopadlo to nakonec všechno dobře. :)

Během dne jsem potkal hned několik kamionů jedoucích pro maniok.

Naše měsíční putování s Vladimírem a Zuzanou právě končí na letišti v Saigonu. Teď mám před sebou víc jak týden cesty zpátky domů na sever...
PS: Na fotce se můžete vidět číslici 15331. Právě tolik fotek za měsíc Vláďa nafotil... Nerad bych se mýlil, ale domnívám se ze se jedná o nový rekord

Včera v pravé poledne v píscích. Bylo slušné vedro... :)

 
 
Powered by Phoca Gallery