Narychlo jsme včera dosušili poslední zbytky sklizně, a dnes vyrážím na poslední letošní trip. V prosinci budu doma čekat na porod manželky...
Ačkoliv je koncem listopadu většina rýže sklizena, v podhorských a horských oblastech, je naopak momentálně v plném proudu...
Samochod.
Pohled z boku.
Samochod.
S tímto pekelným strojem se sváží ledacos. Konkrétně v tomto případě se jedná o čerstvě sklizenou rýži.
Sklizeň rýže - moje těhotná žena se sestrou.
Včera jsme sklízeli rýži. Trochu s nadsázkou - "ještě štěstí", že nebydlíme na jihu, protože tam je úroda 3x ročně. Tady na severu jsou pouze dvě. Bohužel více jak polovinu úrody nám zničil tajfun, který se před dvěma měsíci, prohnal Vietnamem. Ačkoliv je sklizeň rýže velmi náročnou disciplínou, jsem si vědom toho, že rýže je pro život místních obyvatel, životně nezbytnou komoditou. Zničení byť jen zlomku úrody, může pro většinu rodin znamenat doslova katastrofu... PS: Aby ne, když jen naše rodina (5 lidí + 1 dítě), potřebuje denně cca 4,5 kg rýže.
Prodavač kober.
Prodavač ryb.
Pravda trochu zvláštním způsobem...
Nakoupeno, připraveno.
Včera manželka společně se svojí sestrou nakoupila vše potřebné pro naše mimčo. Prý máme už všechno.... No uvidíme :)
Zděšení.
Když jsem se dnes ráno probíral fotkami na SD Card, tak jsem narazil mj. i na toto foto. Příběh této fotky je strohý - odjel jsem s klienty, a po 14 dnech, když jsem se vrátil, nefungovalo na mém milovaném Vaiu 6 kláves. Nikdo nic neudělal, nikdo o ničem neví. To byla jediná odpověď, které se mi dostalo. Málem mi postihla srdeční příhoda. Narychlo jsem zajel koupit externí klávesnici, kterou mimochodem používám do dnes.... Do dneška se s tím nedokáži pořádně vyrovnat!!!
Autobus.
Na této fotce by nebylo nic zvláštního (celkem běžný obrázek z hor), ale nápis na zadním skle avizuje, že se jedná o turistický autobus. Popravdě řečeno, buď si majitel dělá z lidí legraci, a nebo to myslí vážně, ale pak si nedovedu představit turistu, který by se vydal na cestu s tímto "ďábelským" strojem...
Ze severu.
Podzimní krajina zahalující se do mlhy, má v severním Vietnamu podobné kouzlo jako v Česku...
32 týdnů.
Dnes jsme navštívili pana doktora. Výsledek vyšetření - Holčička, 8 měsíců a váha 3200g. PS: Obě dvě se těší velmi dobrému zdraví...
Polední odpočinek.
Spalující polední slunce donutí i ty nejotrlejší najít si svůj kousek stínu. Tento válečný veterán se svojí ženou a vnukem, si svůj kousek stínu našli na loďkách v jednom z ramen řeky Thu Bon - Hoi An.
Usměvavý slon z císařského města Hue.
Sloníkovi je více jak 60 let. Každodeně vozí na svých zádech turisty, a i přes to se usmívá... Nebo mi to alespoň tak připadalo. Naštěstí ve Vietnamu nemáme to klasické evropské dušičkové počasí - Hue 22.10. a 36°C ve stínu...
Strašilky.
Pohyblivé klacíky, které se velmi špatně hledají, a to nehledě na fakt, že mohou dorůstat až více jak 30cm.
Motýl.
Opět jedna fotečka pro zahřátí.
Poprvé s autem.
Poprvé jsem projel s autem severem Vietnamu. Není to sice "to pravé ořechové", ale jde to. Jak sami můžete vidět na fotce, není to vždy až zas tak snadné. PS: Od nového roku, budu moci nabídnout i kombinovaný trip - jeep + motocykly.
Svině z BaBe.
Nevím sice, kolik je téhle prasnici let, ale za tu dobu co na jezero BaBe jezdím, tak jí pokaždé ráno v sedm hodin vídávám projít kolem našeho penzionu...
Povolení ke vstupu.
Asi nejdražší razítko v mém dosavadním životě... Nicméně bez tohoto papíru, máte vstup na většinu území severního Vietnamu uzavřený. Díky tomuto papíru, může společně se mnou navštívit autonomní oblasti až 9 lidí najednou.
